Fenoménu skla v tvorbě Josefa Sudka se věnuje nová výstava

Praha 29. června 2022 (ČTK) - Jednomu z celoživotních témat fotografa Josefa Sudka, tedy sklu, se věnuje nová výstava v galerii v Praze na Úvoze zasvěcené jeho dílu. Jmenuje se Skleněné labyrinty a bude přístupná od 2. července do 16. října. Galerie Josefa Sudka sídlí v domě, kde slavný fotograf žil. Sklo bylo námětem Sudkových děl ve všech možných podobách – jako okna chrámů či vlastního ateliéru, jako předměty v reklamní tvorbě či v četných zátiších. Sudek se v meziválečné době, především mezi lety 1928 a 1938, stal jedním z nejvyhledávanějších reklamních fotografů. Spolupracoval zejména s organizací Družstevní práce a její Krásnou jizbou a aranžoval skleněné výrobky podle návrhů Ladislava Sutnara, Ludviky Smrčkové a dalších autorů. Začátek druhé světové války ale znamenal změnu nejen politických, ale i hospodářských a společenských poměrů, a i v Sudkově fotografické práci nastal zásadní obrat, příklon k subjektivismu, připomněl kurátor výstavy Jan Mlčoch z Uměleckoprůmyslového muzea, které Galerii Josefa Sudka spravuje. Dokladem této změny v Sudkově tvorbě je skoro 15 let vznikající cyklus Okno mého ateliéru. Koncem 50. let se Sudek stal členem Skupiny průmyslových výtvarníků při Umělecké besedě Bilance, ve které byla zastoupena i řada uměleckých sklářů. A právě sklo hrálo v pozdní Sudkově tvorbě jednu z hlavních rolí. V období let 1963 až 1972 vznikal přímo v Sudkově bytě na Úvoze cyklus Skleněné labyrinty, který je podle kurátora syntézou jeho celoživotních zkušeností, odezvou kubistických kompozic, světelných studií z 20. let, ale i holandských barokních zátiší a dozvukem Prahy císaře Rudolfa II. Všude na jeho snímcích jsou skleněné objekty: sklenice, vázy, sklo tabulové, někdy poškozené a nejednou pokryté prachem, dodávající mu měkkost, či nejrůznější optické hranoly. Roku 1970 Sudek navštívil výstavu Současné české sklo, která se konala u příležitosti kongresu Mezinárodní asociace pro dějiny skla a zasedání Mezinárodní keramické akademie. Byla největším a současně posledním reprezentativním vystoupením sklářů několika generací. Josef Sudek si ji nasnímal pro sebe, nebyla to tedy zakázka. Více než samotné artefakty ho zajímaly nejrůznější světelné reflexy, včetně těch ze skleněných vitrín. Tyto málo známé fotografie také začlenil do cyklu Skleněné labyrinty. V aktuální výstavě kurátor připomíná jen jednoho skláře, třiadevadesátiletého Václava Ciglera. Se Sudkem se znali z Rothmayerovy vily a v 60. letech oba bydleli v hradčanské ulici Úvoz, jen pár desítek metrů od sebe. Výstava Skleněné labyrinty je tak podle Mlčocha pomyslným setkáním obou osobnosti v téže ulici. hrm snm - sdílejte článek