Hollandová, jejíž film pobouřil některé polské politiky, cítí podporu Poláků

Berlín 9. prosince (zpravodaj ČTK) - Drama Hranice režisérky Agnieszky Hollandové pobouřilo polské národněkonzervativní politiky a umělkyně si kvůli výhrůžkám dokonce musela ve vlasti najmout ochranku, přesto od polské veřejnosti pociťuje silnou podporu. Hollandová to dnes v Berlíně řekla v rozhovoru s novináři, se kterými hovořila také o zrodu snímku a o problematickém shánění peněz. Film, který získal nominaci na cenu Evropské filmové akademie (EFA), ale nakonec ji dnes večer neproměnil, vznikl v koprodukci Polska, České republiky, Francie a Belgie. Film Hranice se věnuje dramatickým osudům uprchlíků na polsko-běloruské hranici, kteří se snaží dostat za lepším životem do Evropské unie. Problém s migranty na polsko-běloruském pomezí, který podle Varšavy záměrně vyvolal běloruský vůdce Alexandr Lukašenko, se naplno rozvinul v létě roku 2021. "A (polská) vláda se velmi rychle rozhodla legalizovat násilnou odpověď na toto dění, vytvořit tam uzavřenou zónu a využít situaci pro vnitřní propagandu. To byl moment, kdy jsem se rozhodla, že ten příběh musím vyprávět," řekla Hollandová. Získat na film peníze ale bylo složité, protože režisérka nemohla počítat s podporou konzervativní polské vlády. "Chtěla jsem začít točit, jakmile bude scénář hotový. Scénář byl v lednu 2022 a natáčení jsem plánovali na březen, ale neměli jsme peníze," řekla. Film tak vznikl až v letošním roce, a to i díky české podpoře. Na vzniku se podílely producentka Šárka Cimbalová, Česká televize a Státní fond kinematografie. "Byly to koprodukce České republiky, Francie a Belgie, kdo zareagoval. Peníze vložil také jeden americký producent, který zariskoval, a několik zámožných lidí ze Švýcarska," řekla Hollandová. Poznamenala, že nakonec se jí podařilo získat podporu i z polských fondů. Film režisérka natočila černobíle. Novinářům dnes řekla, že k tomu měla několik důvodů, mimo jiné snahu ukázat kontrast, metaforičnost, dokumentární charakter a vytvořit nadčasovost. "A pak také kvůli tomu, že jsme natáčeli na konci zimy a na počátku jara, takže jsme měli strach, aby les během té doby příliš nezezelenal," poznamenala. Snímek, který sbírá kladné recenze kritiků, získal v září Zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v Benátkách a dnes večer se v Berlíně ucházel o titul evropského filmu roku. Tím se ale nakonec stalo drama Anatomie pádu francouzské režisérky Justine Trietové. I přes příznivé mezinárodní ohlasy však film Hranice pobouřil v Polsku vládní stranu Právo a spravedlnost (PiS), což však Hollandová očekávala. "Už dříve jsem se postavila do silné opozice vůči některým režimům, takže jsem znala reakce. Předpokládala jsem, že to ke kampani využijí média, vládní a pravicová. Nečekala jsem ale to, že i ti nejvyšší státní představitelé začnou s osobními útoky. Od prezidenta, premiéra a ministra spravedlnosti jsem to nečekala," řekla. Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a místopředseda vlády Jaroslaw Kaczyński snímek označil za ostudný a odpudivý paskvil, prezident Andrzej Duda citoval v souvislosti s filmem heslo "Jen svině sedí v kině" a ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro přirovnal Hranici k nacistické propagandě. "Všichni se začali vyjadřovat. Byla to absurdní a nenávistná slova. Myslím, že to přehnali," dodala režisérka. Nálada v Polsku byla natolik vyhrocená, že se Hollandová rozhodla pro ochranku. "Každý v mém okolí mi říkal, že to dává smysl. Je lepší být chráněn, protože nikdy nevíte," řekla. Polsko, jak ukázaly říjnové volby, v nichž zvítězila proevropská opozice, je velmi polarizované. "Pro některé jsem nepřítel, pro jiné hrdina. V Polsku jsem vždy byla veřejná osoba, ale nyní to bylo intenzivní," poznamenala. To, že byla přinucena najmout si ochranku, označila za podivné nejen pro ni samotnou, ale také pro strážce. "Byla to zvláštní situace, jako bych byla kontroverzní politik," řekla. "Moji ochránci byli úžasní a profesionální, ale nikdy se neocitli v takovéto situaci. Většinou se věnovali bezpečnosti politiků a významných obchodníků," řekla s tím, že z jejího úzkého kontaktu s publikem jímala ochranku hrůza. "Najednou to bylo vlastně legrační. Hlavně na premiéře, bylo tam 2000 lidí, velmi přátelský dav a každý mě chtěl obejmout. Pro ně to ale byla noční můra, potili se z toho a byly to nejhorší dvě hodiny v jejich profesním životě," řekla. "Po volbách se situace zklidnila. Na obou stranách to bylo velmi vyhrocené, což jsou nebezpečné momenty," odpověděla na otázku ČTK, zda pociťuje strach a zda v Polsku vnímá podporu. "Podporu od lidí v Polsku samozřejmě pociťuji. Pro mnoho lidí to bylo svého druhu probuzení v tom, kým jsme. Lidé mě znají, ví, kým jsem. Když náhle viděli ten způsob útoků, tak cítili, že to není správné. Podpory mám hodně," dodala. O podpoře svědčí i návštěvy kin, kde podle Hollandové snímek vidělo okolo 800.000 diváků. "A to je na Polsko hodně," řekla. Motivem filmu jsou osudy uprchlíků, což je aktuální téma. Drama si také klade otázku o ztrátě lidskosti nejen v Polsku, ale v celé Evropě. "Uprchlický problém, problém migrace, tato situace, tento fakt, to bude největší výzva našeho světa, to jsem si jistá," řekla Hollandová s tím, že lidi z domovů vyhání války a v neposlední řadě také změna klimatu. "Můžeme očekávat miliony a miliony lidí v pohybu," zdůraznila. V rozhovoru s novináři Hollandová hovořila také o tom, jak se z migrace a migrantů může snadno stát zbraň, jak ukázali Lukašenko a ruský prezident Vladimir Putin. "Nyní to pociťuje Finsko," uvedla. Finsko kvůli rostoucím počtům migrantů uzavřelo hranice s Ruskem. Hollandová zmínila i kontrast v přijímání běženců z Afriky a z Blízkého východu a těch z Ukrajiny. To, že se ve střední a východní Evropě dostalo Ukrajincům vřelého přijetí, vychází podle režisérky z toho, že lidé s Ukrajinci dokážou vzhledem ke geografické, kulturní a jazykové blízkosti více soucítit a že Rusko vnímají jako společného nepřítele. Naopak dění na jižní hranici Evropské unie banalizují. Aleš Zápotocký jd - sdílejte článek