V nejstarší kavárně v belgických Bruggách se dodržují tradice staré stovky let

Bruggy (Belgie) 29. prosince (zpravodajka ČTK) - V tiché uličce nedaleko centra belgického města Bruggy by chodec Café Vlissinghe možná i přehlédl. Kdo ale vchod do malé kavárny v ulici Blekersstraat objeví, ocitne se na cestě zpátky do minulosti. Kavárna je vůbec nejstarším podobným podnikem v Bruggách a jednou z nejstarších na světě. Funguje od roku 1515, stojí v záznamech na místní radnici. Nedávno tedy slavila 500. výročí a jak o ní říkají místní, přežila války i revoluce. V minulosti ji přitom navštěvovali i někteří z proslulých umělců, jako byl například vlámský malíř Peter Paul Rubens. Legenda říká, že prvními majiteli podniku byl „starý Teunis a jeho žena“. Oba se prý dožili 100 let a zemřeli ve stejný den v roce 1605. Napravo od krbu v hlavní místnosti kavárny se stále nachází jejich portrét. Až do poloviny 19. století pocházela většina návštěvníků přímo z Brugg, turisté sem příliš nejezdili. V druhé polovině 19. století se stali majiteli kavárny pivovarnická rodina De Meulemeesterových. Postupně z místa vytvořili hojně navštěvovanou vlámskou pivnici, která si dodnes zachovala svůj starobylý ráz. „Interiér pochází právě z tohoto období, od té doby se tady téměř nic nezměnilo,“ popsal ČTK nynější majitel Bruno Chinitor, který kavárnu provozuje již 25 let společně se svou manželkou Griet. Se začátkem 20. století začali postupně Bruggy a jeho restaurace i kavárny objevovat i turisté a dnes podle Bruna Chinitora mají návštěvníky „tak půl na půl“, pokud jde o místní a turisty. Kavárna otevírá v 11 hodin a čtyři menší a dva dlouhé stoly v hlavní místnosti se začínají nejvíce plnit kolem poledne. Mezi hosty je slyšet angličtina, ale často i francouzština a právě vlámština. Jak popisuje nynější majitel, hosté sem míří zejména kvůli pivu. Mají totiž vlastní – pivo Vlissinghe – které jim vyrábí nedaleký pivovar. Z jídla jsou pak oblíbené nejrůznější sendviče, vafle, ale i domácí masové koule s pivní omáčkou. Až do poloviny 60. let nebyla v restauraci přímo pivní pípa, hostinský tedy chodil každé pivo načepoval do sklepa ze sudu. Následně si pořídili první pípu, tehdy porcelánovou, kterou později nahradily modernější typy. „Máme i své štamgasty, jedna skupina se tady schází například ve středu, jiná ve čtvrtek. A támhle Rudi, ten je tady téměř každý den,“ ukazuje Bruno Chinitor na jednoho z návštěvníků, který sedí na baru a dává si vyhlášenou místní polévku. Kdo se nevejde do hlavní místnosti, může si sednout ještě do další, do které přejdete přes dvůr. V létě nabízí kavárna obrovskou terasu, do které se vejde až 80 lidí, říká nynější majitel, který se svou ženou většinou pomáhá v kuchyni. „Když jsme začínali před 25 lety, měli jsme otevřeno šest dní v týdnů a skoro 24 hodin denně, mi přišlo. Jak ale stárneme, snažíme se mít i svůj rodinný život, takže máme nyní pondělí a úterý zavřeno a ve všední den zavíráme v sedm hodin večer, v pátek a v sobotu pak v půl deváté,“ říká Bruno Chinitor. Ke kavárně se rovněž vážou mnohé tradice. Například na Štědrý den po návratu z půlnoční mše si tady hosté obvykle vychutnávali hrachovou polévku. Na Silvestra pak bývaly vždy štouchané brambory a sledě. Každý týden se tu v minulosti scházel rovněž takzvaný „Senát“, skupina většinou mužů, kteří společně debatovali nad celosvětovými i místními problémy. Jak říká Bruno Chinitor, na přelomu roku se zde stále scházejí místní obyvatelé a sledě se šťouchanými bramborami jim servírují i nyní. „Provozujeme tady ale i další starobylou tradici, když je tedy venku hezké počasí, takzvaný krulbollen,“ dodává. Jde o vlámskou hru, ve které se hází dřevěnými kotouči a která se podobá hře pétanque. Tereza Šupová kpc - sdílejte článek