NYT: Panenské bučiny v Rumunsku vyprávějí příběhy a mohou i zachránit život

Bukurešť 10. února (ČTK/NYT) - Příběh Lesa nesmrtelných příběhů začal teprve nedávno, v roce 2019. Ten rok po boji s rakovinou zemřela Elena-Mirela Cojocaruová, milovaná žena starosty rumunské vesnice Nucšoara. Jejího manžela, Iona Cojocarua, záhy začalo trápit srdce; lékař mu v rámci léčby doporučil procházky v přírodě, nejméně 6000 kroků denně, píše list The New York Times. Nucšoara se se svými 1222 obyvateli rozkládá na zalesněných svazích Karpat. Ty jsou domovem mlhy, fiktivních upírů a skutečných vlků, ale také několika tisíců medvědů hnědých a zhruba dvou třetin posledních zbývajících panenských lesů v Evropě. Cojocaru v Nucšoaře žije celý život, tamních stromů si ale všiml teprve při nově doporučených procházkách po kopcích a pastvinách. Rostou tam buky, fantasmagoricky zkroucení velikáni, z nichž někteří jsou staří až 500 let. Cojocaruovi jejich krása a síla pomohly k zotavení a měl pak pocit, jako kdyby ho přijaly za svého. 'Stromy mě zachránily,' uvedl. 'Ohromilo mě, jak jsou impozantní,' řekl Christoph Promberger, šéf neziskové organizace Foundation Conservation Carpathia, která se snaží prosadit, aby se z regionu stal národní park. V okolí Nucšoary stále roste na 5000 solitérních buků, což je nejvíce v Evropě. Ohrožuje je však těžba dřeva i zemědělství nebo kůrovec. Cojocaru proto spolu s neziskovou organizací začali přemýšlet nad tím, jak bučiny ochránit a možná do Nucšoary přilákat o ekologii se zajímající návštěvníky. Vytipovali 2544 stromů - stejný počet, kolik metrů má nedaleký nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanu. Každý strom opatřili tabulkou s číslem, vyfotili ho v různých ročních obdobích a GPS souřadnicemi vyznačili na mapě. Stromy si nyní mohou lidé adoptovat na webu projektu - ačkoliv, jak Cojocaru zdůrazňuje, ve skutečnosti si strom adoptuje člověka, ne naopak. Za rozumný poplatek si mohou lidé k vybranému stromu připojit vlastní příběh. Při osobní návštěvě ho lze přečíst pomocí QR kódu. Číslo 44 patří Aně-Marii Branzaové, rumunské šermířské šampionce, která svůj první národní titul získala v 15 letech. Číslo 2224 je výrazem vděčnosti dcery za svou matku, která v roce 1944 ve svých 16 letech 'mezi starými stromy našla úkryt před nacisty'. Číslo 22 je dar od přítele příteli, úryvek básně od pákistánského básníka Faize Ahmada Faize: 'Daruj stromu možnost se opět zazelenat. Nechej jednoho ptáka zazpívat.' Číslo 2544 adoptoval Cojocaru. 'Mám pocit vzájemnosti,' řekl o bucích. 'Učím se od nich jako od moudrých starců, kteří chtějí, abych konal dobro,' uvedl starosta. nim jd - sdílejte článek