V Plzni - Křimicích se opět soutěžilo o nejlepší nakládané kysané zelí

Plzeň 11. ledna (ČTK) - Ani moc slané, ani moc kyselé, příjemně vonící, dobře nakrouhané a akorát tak křupavé - tak má vypadat správné kysané zelí. V plzeňském obvodu Křimice, kde se zelí tradičně pěstuje a zpracovává, se dnes posedmnácté soutěžilo o to nejlepší nakládané kysané zelí. Do soutěže Křimický zelmistr se přihlásilo rekordních 26 soutěžních vzorků kuchařů z Křimic, Plzně, Bdeněvse, Města Touškova a okolních míst, kde se kolem řeky Mže proslulé místní zelí pěstuje, řekl ČTK starosta Vít Mojžíš (Plzeňská aliance). "Soutěž začala v roce 2008, původně tak, že zastupitelé své vzorky nakládaného zelí přinesli na úřad a tam je ochutnávali a hodnotili. Postupně se to ale rozrostlo do větších rozměrů," řekl starosta. V pátém plzeňském obvodu Křimice, kde žije asi 2600 obyvatel, údajně vědí o zelí všechno - zelná hlávka a vlnky řeky Mže si dokonce našly cestu do obecního znaku. Právě úrodná země kolem Mže dává podle místních zelným hlávkám jedinečnou chuť a kvalitu. "My si samozřejmě myslíme, že zelí existuje asi jen v Křimicích. Jsou lokality po celé republice, kde se pěstuje, ale díky řece Mži a polím, která jsou kolem ní, je to naše zelí ojedinělé," řekl starosta. Za pravdu mu dal i Vladimír Lobkowicz, majitel místní Zelárny Lobkowicz, která ročně zpracuje tisíc tun zelí. "Kupujeme ho od místních sedláků. Jedna hlávka je velká asi jako fotbalový míč a váží nejčastěji kolem pěti kilo. Krouháme ho, lidé v holinkách ho ve velkých dřevěných kádích šlapou. Ještě se nenašlo nic, co by lidské šlapání dobře nahradilo. V naší zelárně jako možná jedni z mála v Evropě používáme k nakládání ještě dřevěné kádě, ne laminátové jako jiní," řekl Lobkowicz. K dosažení ideální chuti kysaného zelí je podle něj třeba jen minimum ingrediencí - zelí, sůl a kmín. "Někdo přidává třeba ještě cibuli nebo jablko, ale to je všechno jen navíc," shodují se i neprofesionálové. Podle Lobkowicze lze v zelí objevit i jemné náznaky dalších chutí - zemité chuti železa, dřeva či žuly. To zelí přebírá během kvašení a zrání z modřínových kádí a ze svého okolí. Vliv na konečnou chuť má také odrůda, půda, teplota při kvašení i doba sklizně. V Křimicích skončila sklizeň až těsně před Vánocemi. Později sklizené zelí podle Lobkowicze vydrží déle než v létě sklizené naložené hlávky. Zelí se nakládá v Křimicích a v okolí v mnoha rodinách. Zpracovávají kolem deseti až 20 kilogramů. Kysané zelí se může jíst k vepřové pečeni a knedlíku, s uzeným masem v haluškách, dělají se zelné placky, zelňačka nebo segedínský guláš. "Já osobně ho mám nejraději jako největší zásobu vitaminu C, takže jen tak kvašené, maximálně s křenem v salátu," řekl Ladislav Plochý, který si pochvaluje například i vlastní recept - kysané zelí zapečené s bramborami a buřty. Desetičlenná porota, která soutěžní vzorky hodnotila, obcházela stůl s anonymními vzorky a ochutnávala je. "Hodnotím očima, nosem i ústy. Záleží na chuti, vůni i vzhledu," dodala jedna z porotkyň. lap snm - sdílejte článek