Město Jihlava

Jihlava (německy Iglau) je české krajské a statutární město, ležící na Českomoravské vrchovině a položené na někdejší česko-moravské zemské hranici. Jihlava je od roku 2000 střediskem Kraje Vysočina.

Žije zde přibližně 51 tisíc obyvatel.

Historické město, které bylo založeno ve 13. století jako hornické s těžbou stříbra, je od roku 1982 městskou památkovou rezervací. Jedná o moravské město. Většina Jihlavy leží na moravské straně a pouze severozápadní okraj je v Čechách.

Jeho historie začíná na konci 12. století, kdy nad řekou Jihlavou při tzv. Haberské stezce stávala malá slovanská osada s havířským kostelíkem sv. Jana Křtitele. V 1. polovině 13. století byla v jejím okolí objevena ložiska stříbrných rud, což mělo za následek příchod velkého množství nových obyvatel. Jihlava se brzy stala jedním z největších měst v království. Obklopovaly ji pevné hradby s pěti branami a tržiště se změnilo v náměstí lemované kamennými domy s podloubím. Ustanovením horního zákoníku se Jihlava stala prvním městem ve střední Evropě, jehož život se řídil také jiným právem než jen právem městským. Koncem 14. století byla nejbohatší stříbrná ložiska vytěžena a část štol byla zničena zemětřesením a zaplavena podzemní vodou. Význam Jihlavy jako horního města začal klesat a zcela upadl během husitských válek.

V 18. století se znovu rozvinula tradiční výroba sukna, kterou zdokonalili nizozemští soukeníci pozvaní do města Marií Terezií. Ve 2. polovině století už byla Jihlava druhým největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku a prosperující město začalo měnit svou tvář. V 19.stol. docházelo k rozvoji průmyslu a také k bourání částí hradeb a bran s úzkými průjezdy. Od roku 1850 až do roku 1960 byla Jihlava správním centrem kraje. V období komunismu byly k Jihlavě připojeny i obce náležející do Čech a v roce 1960 se Jihlava stala okresním městem Jihomoravského kraje s krajským městem Brno.

Znak Jihlavy tvoří štít dělený na čtvrtiny. V prvním a čtvrtém rudém poli se nachází stříbrný korunovaný český lev ve skoku, ve druhém a třetím stříbrném poli se vyskytuje rudá figura ježka. Vlajka byla městu udělena rozhodnutím Poslanecké sněmovny 15. července 1993. Tvoří ji kosmo dělený list, v jehož horním bílém poli se nachází červený ježek a v dolním červeném poli český lev.

Kostel sv. Jakuba Většího je hlavní kostel města, založený patrně roku 1243. Je to mohutná gotická trojlodní stavba se dvěma věžemi. Po požáru byl roku 1257 znovu vysvěcen, ale na stavbě se dále pracovalo. Uvnitř kostela se nachází cenná pozlacená křtitelnice z roku 1599, dřevěná socha Madony s dítětem (kolem 1370), kamenná socha sv. Kateřiny (kolem 1400) a varhany z roku 1740. Dále se zde nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl zbudován v polovině 13. století řádem minoritů a kostelík sv. Jana Křtitele, který je nejstarší dochovanou kamennou stavbou na Českomoravské vrchovině. Radnice na dnešním Masarykově náměstí vznikla spojením několika měšťanských domů s podloubím z 13. století, z nichž se zachovaly gotické oblouky do náměstí. V Jihlavě se nachází neobvyklé množství dobře zachovaných a cenných měšťanských domů z 13. až 16. století, často s novější fasádou, ale dochovaným historickým vnitřkem – zejména se charakteristickou schodišťovou síní nebo mázhauzem v přízemí. Mezi ně patří téměř všechny domy na náměstí, další jsou v ulicích Brněnská, Havířská, Komenského, Matky Boží a dalších. V minulosti stával uprostřed Masarykova náměstí soubor historických středověkých domů zvaný Krecl neboli Špalíček, který byl na přelomu 70. a 80. let 20. století zničen při výstavbě obchodního domu Prior. Ten je výraznou a často kritizovanou stavbou, nezapadající do okolní zástavby, která byla vybudována ve stylu brutalismu. K dalším významným památkám Jihlavy patří Mariánský sloup, kaple sv. Ducha, kostel sv. Ignáce s kolejí, kostel sv. Kříže. Typickým symbolem města je Brána Matky Boží. Vznik se datuje spolu s výstavbou opevnění – na počátku 2. poloviny 13. století. Na bráně sídlí Jihlavská astronomická společnost a každé pondělí po setmění zde probíhají veřejná pozorování oblohy. Jihlavské podzemí tvoří další významnou památku města. Jeho celková rozloha je 50 000 m² a délka přibližně 25 km, což jej činí druhým největším podzemním labyrintem v České republice hned po Znojmu. Hraniční kameny jsou součástí města Jihlavy a pocházejí z poloviny 18. století, kdy byly vystavěny na příkaz Marie Terezie, aby opticky oddělovaly a znázorňovaly hranice mezi Čechami a Moravou. Nazývají se také hraničníky.