Novinář: Zášť mezi prezidentem a premiérem polarizuje chorvatskou společnost

Záhřeb 17. května (zvláštní zpravodaj ČTK Adam Blažej) - Letitá osobní zášť mezi prezidentem Zoranem Milanovičem a premiérem Andrejem Plenkovičem polarizuje společnost v Chorvatsku a stala se středobodem místní politiky. Nedávné parlamentní volby tento negativní trend dále prohloubily. V rozhovoru s ČTK to řekl chorvatský novinář Tomislav Krasnec, autor nově vydané knihy o věčném nepřátelství dvou v současnosti nejvýznamnějších politiků v zemi. Vzájemná averze obou činitelů, která se datuje od jejich společného působení v chorvatské diplomacii v 90. letech, plní titulky médií léta. Od chvíle, kdy Milanović v roce 2020 nastoupil do prezidentského úřadu, však přerostla v hotovou politickou válku plnou osobních útoků a naschválů, míní dlouholetý korespondent deníku Večernji list v Bruselu. Jeho kniha Nepřátelé z čista jasna (Neprijatelji iz čista mira) vyšla krátce před dubnovými parlamentními volbami a setkala se s velkým ohlasem chorvatských médií. Na základě desítek rozhovorů se zasvěcenými osobami v ní Krasnec paralelně popisuje biografie i charakterové rysy obou hlavních protagonistů. 'Přátelé se mezi sebou začínají hádat, kdo je lepší - jestli Milanović, nebo Plenković. Dopadá to i na obyčejné lidi a jejich vztahy,' uvedl k rostoucí polarizaci v chorvatské společnosti Krasnec. 'Je jen málo těch, kteří stojí ve středu a nechtějí být na straně jednoho ani druhého,' dodal s tím, že v Chorvatsku v tomto ohledu panuje do značné míry 'fanouškovská' atmosféra, kde chybí racionalita. Vidí také paralely se Spojenými státy a kontroverzemi, které tam vyvolává osobnost exprezidenta Donalda Trumpa. Za kontroverznějšího z dvojice Plenković-Milanović označil Krasnec současného chorvatského prezidenta, jehož charakterovým rysem je podle něj neustálé vytváření napětí a sporů. 'On vždy musí být proti tomu, co říká Plenković,' uvedl s tím, že příkladem toho může být chorvatský postoj k Ukrajině. Zatímco předseda vlády se dlouhodobě angažoval ve prospěch Kyjeva, prezident západní pomoc Ruskem napadené zemi opakovaně odmítl, za což si vysloužil veřejnou pochvalu od kremelských propagandistů. Osobní zášť mezi Plenkovičem a Milanovičem se promítla také do dubnových parlamentních voleb, v nichž prezident šokoval veřejnost oznámením své kandidatury do Saboru a rovněž záměrem stát se premiérem. Plenković to označil za pokus o puč a ústavní soud následně Milanovičovi kandidaturu zakázal, pokud předtím nerezignuje na prezidentský post. To Milanović odmítl učinit. 'Milanović chtěl být v zápase současně hráčem a rozhodčím a navíc i chuligánem, který přeruší utkání a zmlátí ostatní hráče. Byla to neobvyklá, bláznivá situace,' uvedl Krasnec. Prezident podle něj vsadil vše na jednu kartu - a prohrál. Ve volbách zvítězilo Plenkovičovo Chorvatské demokratické společenství (HDZ) a sám Plenković má díky ohlášené koalici s krajně pravicovým Vlasteneckým hnutím (DP) nakročeno k tomu stát se potřetí v řadě chorvatským premiérem, což se dosud nikomu před ním nepovedlo. 'Vztah mezi nimi je nyní po celé té kampani ještě horší,' míní Krasnec. Teprve další politický vývoj však podle něj ukáže, kam se bude jejich rivalita dále vyvíjet. Otázkou také je, nakolik toto neúspěšné politické dobrodružství ovlivní další Milanovičovu politickou kariéru a jeho případné snahy o znovuzvolení v prezidentských volbách na konci tohoto roku. Podle chorvatského novináře je možné očekávat, že momentálně silná polarizace se promítne do vyšší účasti v červnových volbách do Evropského parlamentu, která v Chorvatsku, podobně jako v Česku, bývá mezi nejnižšími v celé Evropské unii. Zamíchat kartami na chorvatské politické scéně by mohl případný odchod Plenkoviče do Bruselu, uvedl Krasnec s tím, že o chorvatském premiérovi se spekuluje jako o 'náhradním kandidátovi' na šéfa Evropské komise, pokud by dosavadní šéfka unijní exekutivy Ursula von der Leyenová nezískala dostatečnou podporu pro pokračování ve funkci. Plenkovičovu kandidaturu za HDZ v evropských volbách je podle bývalého korespondenta v Bruselu možné interpretovat jako snahu získat dodatečnou legitimitu před možným soubojem o některou z unijních funkcí. abl jrm - sdílejte článek