Biskupové ocenili na Velehradě Jiřího Grygara či Jana Royta

Následuje: The Conversation: Jak vznikla pověra, že rozbité zrcadlo nosí smůlu?
New York 5. července (ČTK/The Conversation) - Každá lidská kultura má své pověry. V některých asijských společnostech lidé věří, že zametat podlahu po setmění nosí smůlu, a nechat hůlky zapíchnuté v misce s rýží se rovná prokletí. Ve Spojených státech někteří lidé panikaří, když náhodně projdou pod žebříkem, anebo jim přes cestu přeběhne černá kočka. A mnoho výškových budov také vynechává 13. patro, protože třináctka v očích mnohých nosí smůlu, napsal server The Conversation. Původ mnoha pověr je neznámý. Jiné je možné vystopovat do konkrétního historického období. A do této druhé kategorie patří pověra, která je stará 2000 až 2700 let: Rozbití zrcadla přináší sedm let smůly. Shodou okolností se jak v antickém Řecku, tak v Římské říši věřilo, že odražené obrazy mají záhadnou moc. A je pravděpodobné, že právě v těchto dobách na jednom z těchto míst začala nabírat na popularitě pověra o rozbitém zrcadle. Řekové věřili, že odraz člověka na vodní hladině odhalí jeho duši. Ovšem byli to římští řemeslníci, teří se naučili vyrábět zrcadla z vyleštěného kovu. Římané také věřili, že jejich bozi přes zrcadla pozorují jejich duše. Poškodit zrcadlo se pokládalo za tak neuctivé, že si lidé mysleli, že tím ponouknou bohy seslat smůlu a neštěstí na každého podobného lehkomyslníka. Kolem třetího století před naším letopočtem už se zrcadla vyráběla ze skla a rozbití se stalo mnohem běžnější věcí. Římané ale nevěřili, že smůla seslaná bohy potrvá věčně. Podle jejich přesvědčení se tělo každých sedm let obnovuje. Víra, že se člověku po čase znovu vrátí štěstí, byla nepochybně utěšující, a lidé mají odjakživa tendenci věřit tomu, díky čemu se cítí dobře - i když to není pravda. Lidská mysl neustále a podvědomě hledá užitečné vzorce. (pokračování...)