Státní podnik obnoví u lesa ukrytou neogotickou kapli Panny Marie na Ústecku
Kaple Panny Marie mezi Telnicí a Libouchcem na Ústecku, 11. dubna 2024. Kaple se letos dočká opravy střechy a vstupního portálu. Osamocená stavba u lesa náleží státnímu podniku Lesy ČR, který do ní investuje 1,7 milionu korun. Kredit: ČTK / Hájek Ondřej
Libochovice (Ústecko) 27. dubna (ČTK) - Kaple Panny Marie mezi Telnicí a Libouchcem na Ústecku se letos dočká opravy střechy a vstupního portálu. Osamocená stavba u lesa náleží státnímu podniku Lesy ČR, který do ní investuje 1,7 milionu korun. V přípravě je také druhá etapa obnovy, kterou projdou vitrážová okna a interiér. Mluvčí podniku Eva Jouklová ČTK řekla, že se opravy mohou protáhnout kvůli finanční náročnosti i na několik let.
Sakrální stavba ukrytá mezi stromy u silnice vedoucí z Telnice do Nakléřova láká fotografy i příznivce méně známých míst. V blízkosti kaple stával lovecký zámek Ledebour, podle kterého je kaple v některých pramenech přezdívaná. Podle webové stránky Zaniklé obce a objekty dal zámek vystavět Adolf Ledebour, zakladatel vsi Adolfov v Krušných horách. Tehdejší majitel panství Všebořice nechal soubor tří patrových budov krytých střechami s množstvím vikýřů postavit poblíž starší myslivny ve 40. letech 19 století. Později vznikla i dodnes stojící novogotická kaple. Zámek patřil Ledebourům do 40. let 20. století, do té doby ho jeho majitelé využívali ke krátkodobým pobytům. Do správy státu byl převeden po roce 1945. Nedlouho poté přestal být využíván, zpustl a v 70. letech podlehl demolici.
Kaple byla postavena po roce 1843 z kamenných kvádrů. Z patra věže vzhlíží do krajiny kamenná socha Panny Marie v životní velikosti. Podle webu Zaniklé kostely je stavba zapsaná jako kulturní památka. Zájem o odkup neogotické kaple v minulosti projevila obec Telnice. 'Po zjištění předběžně stanovené ceny opravy kaple od svého záměru upustila,' uvedla Jouklová a doplnila, že podnik nyní vzhledem k naplánované renovaci o prodeji neuvažuje. Historicky byla kaple ve správě Severočeských státních lesů, po transformaci lesnických podniků ji začaly spravovat Lesy ČR, od roku 2020 pak Lesní správa Litvínov, která opravu připravuje.
Lesy ČR mají ve správě stovky podobných staveb, které postupně obnovují. Mezi nimi jsou ale také odpočívadla, studánky, rozhledny a podobně. Loni podnik opravil šest staveb za čtyři miliony korun, letos chce investovat do deseti z nich 6,5 milionu korun.
Obdobné stavby se v lesích v minulosti stavěly, protože to tehdy umožňovaly zákonné předpisy. V současnosti to kvůli zákonu o lesích možné není. 'Samotná existence staveb do jisté míry omezuje hospodaření na souvisejících lesních pozemcích,' uvedla mluvčí s tím, že se rekonstrukce některých objektů kvůli památkové ochraně musí konzultovat s odborníky.
trs kš - sdílejte článek
Následuje: Bylo to zajímavější než pokrývat válku, vzpomíná bývalý zpravodaj na vstup do EU
Praha 27. dubna (zpravodaj ČTK Milan Syruček) - Šíleně mě to bavilo, bylo to zajímavější než válka, vzpomíná na novinařinu v době vstupu Česka do Evropské unie Karel Barták. Jako zpravodaj ČTK prožil v Bruselu 11 let mezi roky 1995 až 2006. Během té doby se v unijní metropoli vypracoval z nově příchozího novináře ze střední Evropy, který se svými kolegy pro tehdejší prostředí znamenal "méně než vzduch", v novinářskou legendu s kontakty, zdroji a informacemi přesahujícími české horizonty, jak svého času napsal jeho bruselský kolega, někdejší zpravodaj Českého rozhlasu a současný programový ředitel České televize Milan Fridrich. "Definitivně se lámal chleba na summitu v Kodani (v prosinci 2002), kde jsme vyjednávali poslední podmínky," vzpomíná Barták na chvíle, kdy za zavřenými dveřmi dánský premiér Anders Fogh Rasmussen jako předseda Rady EU a Romano Prodi jako předseda Evropské komise (EK) postupně jednali o balíku peněz s předsedy vlád deseti přistupujících zemí, než nakonec zbyli už jen Češi a Poláci. Tehdejší český premiér Vladimír Špidla se podle Bartáka "zasekl" v odhodlání vrátit se do vlasti s co nejlepším výsledkem. A o ten se za zavřenými dveřmi licitovalo. "Samozřejmě z toho nebyly vůbec žádné výstupy. Měl jsem tam domluveného dánského diplomata, finského diplomata plus samozřejmě českého vyjednávače Pavla Teličku a lidi kolem něj. Od nich mi chodily esemesky a já jsem na jejich základě psal zpravodajství. A okolo mne stál hrozen českých novinářů a ti všichni opisovali, co píšu. Samozřejmě jsem nebyl ochoten se s nimi o informace dělit, to ani nešlo, ale nevadilo mi, když si čtou, co píšu, koneckonců všichni byli odběratelé ČTK. Byl jsem zřejmě jediný, kdo měl 'jazyky' v jednací místnosti. A ti mi posílali esemesky, které jsem vyhodnocoval a dával do fleší, do zpráv a hrnul to do Prahy. A do toho znělo, že 'Češi ještě jednají, Poláci už to vzdali, Slováci už to vzdali, Maďaři jsou spokojení..'," líčí. Ještě půl roku před odjezdem do Bruselu byl Barták v Čečensku a předtím v Abcházii, a tak mu kolegové předpovídali, že zažije v Bruselu strašnou nudu. "Ale zvláště poslední fáze vyjednávání byla ještě víc vzrušující než nějaká válka," tvrdí. "Bylo to mimořádně intenzivní a mne to šíleně bavilo," vzpomíná Barták. Své kouzlo podle něj měla několik let před vstupem také nevyhlášená soutěž deseti uchazečů, kdo se probije do EU jako první. Hlavně Poláci tehdy "dělali psí kusy", a tak si s kolegou z polské agentury PAP musel Barták dokumenty, ke kterým se dostali, vyměňovat raději na záchodech, aby je ostatní neviděli. Jeden z půvabů předdigitální doby… Do Bruselu přijel v době, kdy ČR ani neměla podanou přihlášku do EU. Dlouhý příběh sbližování pro něj začínal učením se problematiky EU, které se Česko a náš právní řád musely přizpůsobit. "Musel jsem to nastudovat, abych věděl, co ta EU od nás chce, a musel jsem si zjistit aspoň trochu, kde a v čem spočívá rozdíl mezi naší legislativou a evropským „acquis“. Musel jsem se naučit věci vysvětlovat a zjednodušovat tak, aby byly srozumitelné, ale zároveň postihovaly složitost problematiky," říká. "Znamenalo to hodně učení a i hodně dohadování s Prahou, jaká je míra únosnosti. Pro mne to bylo zajímavé se pouštět i do delších analýz, ale nikdo to moc netiskl," připouští. "Ani na Západě rozšíření dlouho nikoho moc nezajímalo, a tím pádem ani my jsme nikoho moc nezajímali," vzpomíná na doby, kdy tiskové středisko Evropské komise představoval sál s kapacitou možná 300 novinářů, kde v první řadě seděla "honorace" z vážených západních listů, všichni v kravatách a oblecích. "Člověk musel přijít včas, aby si sednul. My z 'peco' (francouzská zkratka pro země střední a východní Evropy), jsme sedávali vpravo nahoře. Pořád jsme se hlásili, ale obvykle nás úplně ignorovali," říká. Ale když tiskovka skončila, mluvčí byli připraveni, že minimálně hodinu budou v baru odpovídat na další otázky, naprosto mimo záznam. (pokračování...)
Praha 27. dubna (zpravodaj ČTK Milan Syruček) - Šíleně mě to bavilo, bylo to zajímavější než válka, vzpomíná na novinařinu v době vstupu Česka do Evropské unie Karel Barták. Jako zpravodaj ČTK prožil v Bruselu 11 let mezi roky 1995 až 2006. Během té doby se v unijní metropoli vypracoval z nově příchozího novináře ze střední Evropy, který se svými kolegy pro tehdejší prostředí znamenal "méně než vzduch", v novinářskou legendu s kontakty, zdroji a informacemi přesahujícími české horizonty, jak svého času napsal jeho bruselský kolega, někdejší zpravodaj Českého rozhlasu a současný programový ředitel České televize Milan Fridrich. "Definitivně se lámal chleba na summitu v Kodani (v prosinci 2002), kde jsme vyjednávali poslední podmínky," vzpomíná Barták na chvíle, kdy za zavřenými dveřmi dánský premiér Anders Fogh Rasmussen jako předseda Rady EU a Romano Prodi jako předseda Evropské komise (EK) postupně jednali o balíku peněz s předsedy vlád deseti přistupujících zemí, než nakonec zbyli už jen Češi a Poláci. Tehdejší český premiér Vladimír Špidla se podle Bartáka "zasekl" v odhodlání vrátit se do vlasti s co nejlepším výsledkem. A o ten se za zavřenými dveřmi licitovalo. "Samozřejmě z toho nebyly vůbec žádné výstupy. Měl jsem tam domluveného dánského diplomata, finského diplomata plus samozřejmě českého vyjednávače Pavla Teličku a lidi kolem něj. Od nich mi chodily esemesky a já jsem na jejich základě psal zpravodajství. A okolo mne stál hrozen českých novinářů a ti všichni opisovali, co píšu. Samozřejmě jsem nebyl ochoten se s nimi o informace dělit, to ani nešlo, ale nevadilo mi, když si čtou, co píšu, koneckonců všichni byli odběratelé ČTK. Byl jsem zřejmě jediný, kdo měl 'jazyky' v jednací místnosti. A ti mi posílali esemesky, které jsem vyhodnocoval a dával do fleší, do zpráv a hrnul to do Prahy. A do toho znělo, že 'Češi ještě jednají, Poláci už to vzdali, Slováci už to vzdali, Maďaři jsou spokojení..'," líčí. Ještě půl roku před odjezdem do Bruselu byl Barták v Čečensku a předtím v Abcházii, a tak mu kolegové předpovídali, že zažije v Bruselu strašnou nudu. "Ale zvláště poslední fáze vyjednávání byla ještě víc vzrušující než nějaká válka," tvrdí. "Bylo to mimořádně intenzivní a mne to šíleně bavilo," vzpomíná Barták. Své kouzlo podle něj měla několik let před vstupem také nevyhlášená soutěž deseti uchazečů, kdo se probije do EU jako první. Hlavně Poláci tehdy "dělali psí kusy", a tak si s kolegou z polské agentury PAP musel Barták dokumenty, ke kterým se dostali, vyměňovat raději na záchodech, aby je ostatní neviděli. Jeden z půvabů předdigitální doby… Do Bruselu přijel v době, kdy ČR ani neměla podanou přihlášku do EU. Dlouhý příběh sbližování pro něj začínal učením se problematiky EU, které se Česko a náš právní řád musely přizpůsobit. "Musel jsem to nastudovat, abych věděl, co ta EU od nás chce, a musel jsem si zjistit aspoň trochu, kde a v čem spočívá rozdíl mezi naší legislativou a evropským „acquis“. Musel jsem se naučit věci vysvětlovat a zjednodušovat tak, aby byly srozumitelné, ale zároveň postihovaly složitost problematiky," říká. "Znamenalo to hodně učení a i hodně dohadování s Prahou, jaká je míra únosnosti. Pro mne to bylo zajímavé se pouštět i do delších analýz, ale nikdo to moc netiskl," připouští. "Ani na Západě rozšíření dlouho nikoho moc nezajímalo, a tím pádem ani my jsme nikoho moc nezajímali," vzpomíná na doby, kdy tiskové středisko Evropské komise představoval sál s kapacitou možná 300 novinářů, kde v první řadě seděla "honorace" z vážených západních listů, všichni v kravatách a oblecích. "Člověk musel přijít včas, aby si sednul. My z 'peco' (francouzská zkratka pro země střední a východní Evropy), jsme sedávali vpravo nahoře. Pořád jsme se hlásili, ale obvykle nás úplně ignorovali," říká. Ale když tiskovka skončila, mluvčí byli připraveni, že minimálně hodinu budou v baru odpovídat na další otázky, naprosto mimo záznam. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Státní podnik obnoví u lesa ukrytou neogotickou kapli Panny Marie na Ústecku' je zařazena do kategorií Kultura (kul) - Stavebnictví a reality (sta) - Náboženství (nab) - Firmy (efm). ID zprávy: T2024042502435|509816. Vydána 27.04.2024 6:45:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
Profimédia
Profimedia nabízí uživatelům snímky z celého světa ze všech oblastí: ilustrační fotografie, zpravodajství, celebrity, móda, jídlo, zahrada, portréty, historické, reportáže, umění, hudba, filmové záběry. Profimedia nabízí své fotografie ve třinácti zemích střední a jihovýchodní Evropy.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Státní podnik obnoví u lesa ukrytou neogotickou kapli Panny Marie na Ústecku' je zařazena do kategorií Kultura (kul) - Stavebnictví a reality (sta) - Náboženství (nab) - Firmy (efm). ID zprávy: T2024042502435|509816. Vydána 27.04.2024 6:45:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
Profimédia
Profimedia nabízí uživatelům snímky z celého světa ze všech oblastí: ilustrační fotografie, zpravodajství, celebrity, móda, jídlo, zahrada, portréty, historické, reportáže, umění, hudba, filmové záběry. Profimedia nabízí své fotografie ve třinácti zemích střední a jihovýchodní Evropy.
