Muzeum v Jablonci chystá výstavu ateliérového skla od 28 umělců ze čtyř zemí
Jablonec nad Nisou 15. května (ČTK) - Téma vztahů je ústředním motivem chystané výstavy ateliérového skla v muzeu v Jablonci nad Nisou. Budou na ní díla od 28 umělců tří generací z Česka, Bulharska, Polska a Slovenska. Expozice nazvaná Sami spolu slavnostně se otevře ve čtvrtek navečer.
'Vystavená díla hovoří o vztazích mezi lidmi, materiály, tvary, technikami nebo barvami,' řekla dnes ČTK kurátorka Dagmar Havlíčková.
Na výstavě jsou zastoupené takřka všechny techniky používané k výrobě ateliérového skla. 'Jsou tu různé kombinované techniky, potom malované sklo, broušené sklo, ryté sklo, tavená plastika, stavované sklo. Řekla bych, že se tady každý může svým způsobem obohatit třeba i o nové techniky, které zatím ještě neznal,' uvedla kurátorka.
Někteří z autorů do svých děl zakomponovali i jiné materiály. Třeba Michal Machat, který má na výstavě díla z malovaného skla nazvaná Skvrna a Tvor, jako doplněk použil peří, kosti a houby. Nebo polský autor Kazimierz Pawlak při vytváření plastiky z taveného skleněného vlákna využil měděný drát. Nezvyklé je podle kurátorky i dílo od Venduly Prchalové, kdy vedle objektu vytvořeného kombinovanou technikou je takřka stejný z 3D tisku. 'A velice zajímavé na tom je, že na tom skleněném objektu vlevo nevidíte ty drobné nuance, které jsou na tom vpravo z 3D tisku. Když se pozorně podíváte, tak je to hlava psa a zespodu pacičky a ocásek,' dodala Havlíčková.
Aby vystavená díla lépe vynikla, nechalo muzeum pro výstavu vytvořit efektní scénografii od sklářského výtvarníka Ricarda Hoineffa, jež připomíná klikatou uličku. 'Máme zde takovou středovou linii,' uvedla kurátorka. Ta vede k dílům dvou světoznámých sklářských výtvarníků. Jedním je Kolejnice od Vladimíra Kopeckého, kterou vytvořil z plochého tabulového skla, zrcadla, kolejnice a dřeva, a druhým Dvojice od Reného Roubíčka z foukaného, hutně tvarovaného skla. Na obě tato díla odkazuje i grafika výstavy, kterou vytvořil David Matura.
knt hj
Kámen starý asi 800 let se po letech vrátil na zříceninu hradu Lukova
Lukov (Zlínsko ) 15. května (ČTK) - Kámen starý zhruba 800 let se po letech vrátil na zříceninu hradu Lukova na Zlínsku. Původně sloužil jako patka sloupu v hradní kapli, po zbourání hradu se dostal do Lukova ke Staré lesovně, kde jej využívali jako lavičku. Na přelomu 19. a 20. století na ní sedávala také druhá manželka Bedřicha Smetany Bettina. Zástupci Spolku přátel hradu Lukova, který památku léta zvelebuje, dnes kámen vrátili na hrad, a to do průchodu vstupní věže.
Na lavičku umístili také fotografii Bettiny Smetanové. 'Podařilo se nám sehnat fotografii Bettiny, udělali jsme z toho podobenku v životní velikosti a posadili jsme ji na kámen. Počítáme s tím, že lavička bude sloužit. Kdo přijde na hrad, může se vedle paní Bettiny posadit a může se u ní vyfotit,' řekl dnes novinářům předseda spolku Jiří Holík.
Kamenný blok dlouhý asi 130 centimetrů má podle něj pohnutou historii. 'Je to původní patka z románské stavby, která na hradě stála a byla stavěná někdy kolem roku 1230. Při bourání hradu se kámen dostal do prostor Staré lesovny, což byla stavba, kterou postavili poslední majitelé lukovského panství Seilernové a sloužila jako byty lesních úředníků, kteří pracovali pro hraběte,' uvedl Holík.
Lesmistrem byl i zeť Bedřicha a Bettinny Smetanových. U něj a u své dcery Zdeňky Bettina bydlela. 'Kámen využívala jako lavičku, s oblibou na něm na šátečku seděla,' uvedl Holík. Když se rodina odstěhovala, kámen tam zůstal dalších několik desítek let, v 50. letech kámen odvezl chatař a dal ho ke své chatě. Řadu let se nedařilo získat kámen zpět do hradu, nyní to bylo možné díky vstřícnosti nového majitele chaty a spolupráci s realitní kanceláří.
Nový majitel chaty Ludvík Meixner neměl pochybnosti o tom, že se kámen musí na hrad vrátit. 'Nebylo o čem přemýšlet, kámen sem patří a jsem rád, že je zpátky,' řekl dnes ČTK Meixner.
Přesun kamene vážícího asi 500 kilogramů nebyl podle Holíka jednoduchý. Nejdříve jej stáhli od chaty vzdálené od hradu zhruba 1,5 kilometru na laně. Poté použili dřevěné sáně, na kterých kámen táhli. Na poslední část cesty museli použít techniku, která dostala kámen až k hradu.
Holík se s kolegy zabývá obnovou hradu desítky let. 'Podařilo se mi splnit ta nejtajnější přání. Jediné, co nám zbývá, je objevit místo, kde se nacházela hradní studna. Víme o studni na dolním hradě, studnu na horním hradě jsme ještě nenašli. To je poslední nenaplněný sen,' řekl dnes ČTK Holík.
jmk dr