Prezident Dr. Edvard Beneš Au

Edvard Beneš (28. 5. 1884 – 3. 9. 1948) – druhý československý prezident. Za druhé světové války působil v exilu, byl vnímán jako jeden z hlavních představitelů československého odboje. Do úřadu se vrátil po osvobození v roce 1945.

Edvard Beneš se narodil v obci Kožlany jako nejmladší z deseti dětí. Po vystudování pražského vinohradského gymnázia, které ukončil maturitou, nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Poté odjel do Francie, tam studoval na pařížské Sorbonně a na právnické fakultě v Dijonu, kde v roce 1908 získal doktorát. O rok později v Praze složil rigorózní zkoušky a obdržel titul doktor filozofie. Po vypuknutí 1. světové války se zapojil do protirakouského odboje a později odešel do exilu, aby s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem a dalšími politiky pracoval na vizi nového státu Čechů a Slováků. Po vyhlášení Československé republiky se stal jejím prvním ministrem zahraničí.

Do úřadu prezidenta Československa nastoupil 18. prosince 1935, když jeho předchůdce Tomáš Garrigue Masaryk několik dnů předtím ze zdravotních důvodů abdikoval. Benešovu politickou kariéru silně ovlivnil nástup nacistů v sousedním Německu. Krize kolem sudetoněmeckého problému vyústila až k mnichovské konferenci v září 1938 a odstoupení opevněného pohraničí Německu. Beneš brzy po přijetí diktátu odletěl do Londýna, a pak do USA, kde krátce přednášel na univerzitě v Chicagu. V březnu 1939, po úplném rozbití Československa a jeho obsazení německými vojsky, se vrátil zpět do Londýna, aby se stal hlavním představitelem zahraničního odboje na západě.

Edvard Beneš je v evropském kontextu i v tuzemsku vnímán kontroverzně. Předmětem debaty jsou dodnes především zákony, na jejichž základě byl konfiskován majetek sudetských Němců, Maďarů a různých nepřátel státu, a které vedly až k nucenému odsunu německých obyvatel z Československa. Vytýkán mu také bývá až příliš vstřícný postoj ke Stalinovi a nerozhodnost v únoru 1948, čímž usnadnil komunistům převzetí moci v Československu.

Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že Beneš byl ve své politické kariéře vystavován mezním situacím, u nichž často neexistovalo dobré řešení a kde rozhodující směr stejně udávaly velmoci. Druhý československý prezident abdikoval 7. června 1948 a 3. září téhož roku v Sezimově Ústí zemřel. Jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.