Výstava ukazuje vzácné rukopisné knihy, podle nichž se zpívalo kostelech
Praha 23. května (ČTK) - Vzácné rukopisy, které sloužily zpěvákům k provozování hudby v kostelech v předbělohorské době, vystavují Národní muzeum a Národní knihovna. Výstava tvořená dvěma expozicemi v Klementinu a v Historické budově Národního muzea se jmenuje Velké knihy hudby a ukazuje rozměrná díla, jejichž výzdoba často představuje vrchol dobové knižní malby. Přístupná bude od středy do 2. července.
V Národní knihovně návštěvníci mohou vidět rukopisy předbělohorských literátských bratrstev z pražských sborů, v Národním muzeu se zaměřuje na kodexy literátů v Čechách s výjimkou Prahy. Rukopisy používala sdružení laických kostelních zpěváků. Výstava představuje nejkrásnější a nejvzácnější hudební rukopisy bratrstev ze sbírek obou institucí. Kvůli své hodnotě jsou vystavovány jen výjimečně a na krátký čas.
Literátská bratrstva vznikala v českých zemích kolem poloviny 15. století, největšího rozmachu dosáhla v 15. a 16. století. Bratrstva byla mužská sdružení kostelních zpěváků, měšťanů a řemeslníků. Odhaduje se, že existovalo asi 100 bratrstev v Čechách a 55 na Moravě.
Výstava představuje celkem 16 rukopisů a rukopisných zlomků z 15. až 17. století, které podle pořadatelů na první pohled zaujmou jak velikostí, tak výzdobou. Knihy jsou zároveň důležitým svědectvím o hudebním životě na literátských, a to zejména českých kůrech.
V průměru půl metru vysoké a v případě použití pergamenu i přes 20 kilogramů vážící rukopisy sloužily zpěvákům bratrstev k provozování hudby v kostelích, a právě pro účely skupinového zpěvu nabývaly takových rozměrů. Svým uživatelům a objednavatelům pak dávaly příležitost nejen k vyjádření jejich náboženského cítění, ale také k sebeprezentaci. Na finančně a časově náročné písařské práci, výzdobě a svázání knih se podílely vyhlášené dílny, financované jak přímo bratrstvy, tak městskými obcemi, cechy či konkrétními donátory.
Mezi nejstaršími exponáty na výstavě je třeba monumentální Plzeňský graduál Martina Stupníka, jde o knihu o výšce 68 centimetrů a váze téměř 32 kilogramů, práci dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce. Hned několik rukopisů pak dokumentuje tvorbu Jana Táborského z Klokotské Hory, majitele nejvýznamnější pražské písařské dílny 16. století, a s ním spolupracujících iluminátorů, jako byli Fabián Puléř, Matyáš Hutský z Křivoklátu a Matouš Ornys z Lindperka. Z jejich díla návštěvníci uvidí bohatě zdobený Staroměstský, Křižovnický, Českobrodský a Lomnický graduál.
hrm rot
Buckinghamský palác odmítá vrátit Etiopii ostatky prince zajatého v roce 1868
Londýn 23. května (ČTK) - Britská monarchie odmítla žádost o navrácení ostatků etiopského prince, který zemřel v Británii v roce 1879 poté, co byl jako dítě zajat britskou armádou a pohřben na hradě Windsor. Informoval o tom dnes server BBC News.
"Chceme, aby se jeho ostatky vrátily ... protože toto není země, kde se narodil," řekl jeden z potomků etiopského královského rodu Fasil Minas. Dodal, že "není správné", aby byl pohřben ve Spojeném království. Etiopie už v minulosti marně usilovala o návrat princových ostatků.
Buckinghamský palác žádost odmítl. "Je velmi nepravděpodobné, že by bylo možné exhumovat ostatky, aniž by se narušilo místo odpočinku značného počtu dalších osob v okolí," uvedl jeho mluvčí. Dodal ale, že bude nadále "vyhovovat žádostem etiopských delegací" o návštěvu kaple. Královna Alžběta II., která zemřela loni v září, je jednou z mnoha členů královské rodiny, kteří jsou pohřbeni v kapli svatého Jiří na hradě Windsor.
Podle historiků zemřel princ Alemajehu ve věku 18 let v severoanglickém Leedsu na zápal plic. Do Británie byl převezen v sedmi letech jako sirotek, jeho matka během cesty zemřela. Britové prince zajali po vítězství nad etiopskou armádou v roce 1868.
Královna Viktorie, která si ho oblíbila a zajistila mu i vzdělání, si přála, aby byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor západně od Londýna. Po jeho smrti si do deníku zapsala, že je velmi smutná. "Je to příliš smutné! Úplně sám, v cizí zemi, bez jediného člověka nebo příbuzného, který by k němu patřil. Jeho život nebyl šťastný, byl plný potíží všeho druhu, byl tak citlivý a myslel si, že na něj lidé zírají kvůli jeho barvě pleti... Všem je to velmi líto," uvedla královna.
Británie zahájila invazi do Etiopie (tehdejší Habeš) v roce 1867, aby zachránila skupinu zajatých evropských misionářů, dobrodruhů i úředníků, včetně britského vyslance. Král Tewodros II. je nechal zadržet po sérii diplomatických rozmíšek. Vladař po porážce britskými vojsky spáchal sebevraždu.
Po bitvě Britové uloupili tisíce kulturních a náboženských památek. Patřily mezi ně zlaté koruny, rukopisy, náhrdelníky a šaty. Podle historiků bylo k odvozu pokladů, které jsou dnes roztroušeny po evropských muzeích a knihovnách i v soukromých sbírkách, zapotřebí desítek slonů a stovek mul.
ban nob