Čistý zisk banky Moneta v prvním pololetí stoupl o 9,1 procenta na 2,7 mld Kč

Následuje: Rozhovor ČTK s prezidentem Petrem Pavlem
Praha 25. července (ČTK) - Plný text rozhovoru prezidenta Petra Pavla s ČTK. Rozhovor vznikl ve středu odpoledne, posléze vláda oznámila nominaci ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) na českého eurokomisaře. Pasáž rozhovoru o daném tématu proto v současnosti není plně aktuální. OTÁZKA: Pane prezidente, začal bych zahraniční politikou, konkrétně válkou na Ukrajině. Před měsícem jste se zúčastnil mírové konference ve Švýcarsku. Měla, řekněme, výsledky, které nebyly úplně konkrétní z hlediska mírového ujednání. Nicméně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nyní hovoří o tom, že té další, někdy na podzim, by se mělo nebo mohlo zúčastnit i Rusko. Myslíte, že to je pravděpodobné, možné? ODPOVĚĎ: Jestli to pravděpodobné, to uvidíme, co přinesou nadcházející měsíce, ale je to v každém případě potřebné a žádoucí. Mírový summit ve Švýcarsku neměl být summitem, na kterém bude dosažena mírová dohoda. To si všichni uvědomovali od samého začátku. Byl to výkop, který začal proces nějakého mírového uspořádání války na Ukrajině. Jaké bude, je otázkou diplomatických, politických jednání, ale podstatné je, že ten proces začal. Vidím hlavní přínos summitu ve Švýcarsku v tom, že měl být vlastně takovým globálním referendem o tom, jestli země preferují řešení sporů a konfliktů mezi zeměmi na základě pravidla síly, anebo jestli preferují řešení v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN. A to si myslím, že se povedlo, protože deklarace, která byla přijata, byla na místě podepsaná naprostou většinou zúčastněných zemí a mezinárodních institucí. Některé se ještě připojily později a některé svůj podpis stáhly. Ale každopádně okolo 90 zemí se jasně vyjádřilo ve prospěch řešení podle mezinárodního práva. Takto bychom měli postupovat i dál, to by měl být asi základní a možná jediný předběžný požadavek pro další jednání. Jinak by to jednání nedávalo smysl, pokud by zúčastněné strany k tomu přistupovaly tak, jako třeba k tomu dosud přistupuje Rusko, které předloží předběžné podmínky, které jsou v podstatě kapitulační, a tím podmíní vůbec vůli zahájit nějaké jednání. To není jednání. Ale bez Ruska a Číny u stolu skutečně nebude možné dosáhnout žádného mírového jednání. Myslím si, že k tomu to směřuje, aby především Čína byla ochotna usednout k jednacímu stolu a naplnila tak roli, kterou by sama chtěla mít, to znamená významného globálního hráče, kterým bezesporu je v ekonomice, ve financích, ale už třeba jím není v té politice prosazování míru. Tam by měla Čína určitě sehrát mnohem významnější roli. OTÁZKA: Když hovoříte o Číně, závěry summitu NATO byly k Číně poměrně ostré, možná nejostřejší v historii. Zároveň se o Číně hovořilo v podstatě jako o spojenci Ruska. Máte dojem, že tyto závěry mohou vést k tomu, že Čína se přesto bude snažit o mírové ujednání mezi Ruskem a Ukrajinou, že k tomu přistoupí? Jestli to nepovede spíše třeba k eskalaci vztahů mezi NATO a Čínou? ODPOVĚĎ: Já bych to neviděl jako eskalaci vztahu mezi NATO a Čínou, protože to, co tam zaznělo, je pouze odrazem reálného stavu. Čína uzavřela naprosto otevřeně strategické partnerství s Ruskem, které se projevuje nejen na poli politiky, ale i bezpečnosti, ekonomické spolupráce. Čína je významným dodavatelem technologií do Ruska, především technologií duálního použití, které umožňují Rusku vést agresivní válku na Ukrajině. Čína odebírá podstatnou část nerostných surovin z Ruska, čímž samozřejmě umožňuje financovat pokračování války. Toho všeho si je Čína vědoma. A já si myslím, stejně tak jako řada dalších lídrů nejenom zemí NATO, ale i jinde ve světě, že Čína by měla hrát pozitivní roli v tom, že bude přijímat větší odpovědnost za mírové uspořádání ve světě právě na základě pravidel. Ne na základě toho, kdo má větší armádu, případně kdo má větší ekonomickou moc. Tak by se svět vrátil o mnoho let zpátky. Myslím si, že to není v zájmu ani těch zemí, které se zatím do žádného mírového procesu nezapojily, protože naprostá většina zemí v Africe, v Latinské Americe, které dnes jsou ekonomicky závislé na Číně, případně vojensky na dodávkách vojenského materiálu z Ruska, tak i ty upřednostňují, aby problémy byly řešeny v souladu s mezinárodním právem. Jenom jsou teď ekonomicky a jinak tlačeny do toho, aby zachovávaly buďto neutrální pozici, anebo aby stály na straně Číny a Ruska. OTÁZKA: Povedou závěry summitu k nějakým konkrétním krokům ze strany aliance vůči Číně? Je to jakási deklarace toho, že Čína pomáhá Rusku ve válce na Ukrajině. Změní se podle vás přístup NATO k Číně nějakým konkrétním způsobem? ODPOVĚĎ: To, co by se mělo změnit, je především jednotný postup. Pokud nebudou mít země, které jsou více či méně demokratické, shodu na tom, jak postupovat ve vztahu k autokratickým režimům, pak samozřejmě tyto režimy budou využívat starého pravidla 'rozděl a panuj', budou diferencovat ve svém přístupu a rozdělovat tyto země. Snaží se o to Rusko, snaží se o to i Čína. Takže ať už se budeme bavit o NATO, Evropské unii a nebo o všech demokratických zemích světa, a v tomto případě bych chtěl zdůraznit, že summitu NATO se zúčastnili čtyři partneři z Indo-Pacifiku, tak právě s takovými zeměmi bychom měli mít snahu dosáhnout jednotného postupu. Protože Čína i Rusko by měly pocítit, že tlačit na řešení problémů prostřednictvím síly v moderním světě nemá, co dělat. A že je tedy potřeba respektovat pravidla, na kterých jsme se po druhé světové válce dohodli, podle kterých svět už 80 let funguje a měl by fungovat i nadále. A měli bychom se naopak snažit ta pravidla zlepšovat, ne je odstraňovat. OTÁZKA: Hovořil jste i v Americe při různých debatách, že očekáváte určitý vývoj na konci letošního roku, nebo začátkem příštího roku, co se týče války na Ukrajině. Jak jste to konkrétně myslel? ODPOVĚĎ: Především v tom, že tento rok přinesl poměrně velký počet důležitých voleb ve významných zemích. Ať už to byly evropské volby, mimořádné volby ve Francii, volby ve Velké Británii, ale samozřejmě na prvním místě volby ve Spojených státech. A od změny, případně pokračování v pozici amerického prezidenta si různé země dělají různá očekávání. Rusko vyjádřilo několikrát naději, že případné zvolení Donalda Trumpa by mohlo vést k dohodě, a i Donald Trump sám se několikrát vyjádřil, že je připraven válku velice rychle ukončit a že má plán, jak zatlačit na oba aktéry. Takže dá se očekávat, že na poli politiky dojde k určitým změnám, které mohou vést k posunu. Ale další věc je také únava z války, a ta se promítá na obě válčící strany, nejenom na Ukrajinu, ale i na Rusko. Takže i ten vnitřní tlak, ať už na Ukrajině, nebo v Rusku, bude sílit, a tím pádem i zřejmě ochota Ruska usednout k jednacímu stolu. Ale jak říkám, důležité je do té doby získat na stranu možného jednání Čínu, protože pokud Čína touto cestou nepůjde, tak Rusko nebude cítit nějakou vnitřní potřebu jednat. Bude se naopak snažit získat pro sebe výhody, ať už na bojišti, nebo na poli mezinárodní politiky. OTÁZKA: K americkým prezidentským volbám se dostaneme. Ještě jedna otázka k summitu. Po něm jste hovořil o tom, že prezident Zelenskyj by měl být spokojen s výsledky summitu. Myslíte si to i přesto, že nebyla shoda na dlouhodobějším financování pomoci Ukrajině? Je shoda na 40 miliardách eur na příští rok, ale na další roky už ne, ačkoliv generální tajemník Jens Stoltenberg o to jevil zájem a plán měl asi na pět let. Myslíte si, že i přesto je pan prezident Zelenskyj spokojen a že je třeba vidina toho, že bude shoda i pro další roky na takové podpoře? ODPOVĚĎ: Prezident Zelenskyj by byl zřejmě výrazně spokojenější, kdyby na summitu ve Washingtonu dostal pozvánku Ukrajiny do NATO, ale velice dobře si uvědomuje, jaká je situace, jaká je realita, a že to, čeho se mu podařilo dosáhnout v průběhu uplynulého roku a co bylo stvrzeno na summitu ve Washingtonu, je maximem možného. V praktické rovině toho rozhodně není málo, protože příslib 40 miliard eur na příští rok rozhodně není malá podpora. Krom toho země NATO podporují Ukrajinu v mnoha dalších rovinách, ať už individuálně, nebo kolektivně. Přibližně dvacítka z nich uzavřela bilaterální dohody s Ukrajinou, které jsou naprosto konkrétní. Kromě toho běží řada iniciativ, nejen naše muniční, ke které se připojila spousta zemí, ale paralelně i další. Bylo zřízeno velitelství NATO pro koordinaci výcviku a materiální pomoci Ukrajině. Bylo zřízeno výcvikové a analytické centrum. To všechno jsou věci, které jsou naprosto konkrétní a Ukrajině výrazně pomohou. Takže si myslím, že prezident Zelenskyj se svojí delegací ze summitu odjížděl nejenom s přísliby, ale s naprosto konkrétní pomocí, která výrazně zlepší situaci při obraně jeho země. OTÁZKA: Už před odjezdem na summit jste hodně hovořil o tom, že je důležité vytvořit nový strategický přístup aliance k Rusku. Je to v podstatě i závěrem summitu, ale je to takové, řekněme, abstraktní vyjádření. Je to nějaký krok, který má být do budoucího summitu vytvořen. Jak by to mělo podle vás vypadat, jaká je ta představa? ODPOVĚĎ: Myslím, že to není tak úplně abstraktní, protože deklarace hovoří jednoznačně o tom, že do příštího summitu mají být připravena doporučení pro strategický přístup k Rusku, což je důležitý předpoklad k tomu, aby mohl být nějaký strategický přístup zformulován. Doporučení budou do příštího summitu hotová. Příští summit v Haagu za rok je projedná. Na základě toho může být přijat celkový strategický přístup, tedy nová politika NATO ve vztahu k Rusku. Já si myslím, že je to proces, který je standardní. My jsme usilovali dlouhodobě, Česká republika, o to, aby ten proces byl zahájen. Takže z naší strany můžeme být spokojeni s tím, že tato iniciativa má naprosto konkrétní kroky a pokračování. OTÁZKA: Dostávám se k prezidentským volbám ve Spojených státech. V neděli oznámil současný prezident a dosud i kandidát Joe Biden, že odstupuje z kandidatury. Jak to podle vás ovlivní výsledek prezidentských voleb? Je třeba teď, pokud bude Kamala Harrisová kandidovat místo něj, větší šance, že porazí Donalda Trumpa? ODPOVĚĎ: Nejsem politolog, ani analytik, ale situaci samozřejmě sleduji s velkou pozorností, tak asi jako mnoho jiných. Pozornost situaci v amerických volbách je odrazem toho, že Spojené státy jsou jednoznačně lídrem demokratického světa a že k nim vzhlížejí i všichni oponenti a nepřátelé Spojených států, protože případné změny by se odrazily i na nich. Jestli se američtí voliči rozhodnou pro jednoho, či druhého, je čistě jejich vnitřní věc. To, že prezident Biden byl z různých stran vyzýván k odstoupení, také není nic nového. A jestliže se takhle rozhodl, tak si myslím, že to je státnické gesto, které svědčí o tom, že si uvědomuje, jak důležité ty volby budou nejenom pro Ameriku, ale i pro svět. A že mu záleží na tom, aby uspěla Demokratická strana, aby uspěly Spojené státy. Pro nás je důležité, ať už bude americkým prezidentem kdokoli, aby se nijak výrazně nezměnila americká politika ve vztahu k Evropě, ve vztahu ke světu, aby se Spojené státy neizolovaly, a to ani zahraničněpoliticky, ani vojensky, ale ani ekonomicky. Protože máme-li uspět, a teď když říkám množné číslo, tak tím myslím demokratický svět, v soupeření s různými formami autoritářských režimů, pak musíme výrazně lépe spolupracovat a koordinovat naši činnost. Z tohoto důvodu bude důležité, aby si i nový americký prezident byl vědom toho, že soupeření Spojených států s Čínou bude úspěšné jenom tehdy, když budou velice úzce spolupracovat Severní Amerika s Evropou a s demokratickými státy v Asii. Protože protiváhu Číně samotné Spojené státy vytvoří velice těžko. Takže to bude důležité zdůrazňovat i z naší strany, nakonec bylo to i obsahem mých jednání s představiteli americké politiky při mé poslední cestě, a o to se budeme snažit potom i s novým americkým prezidentem. OTÁZKA: Máte obavu z toho, že tomu tak nebude? Že Spojené státy skutečně se mohou jakýmsi způsobem izolovat? ODPOVĚĎ: Náznaky toho jsou, slyšeli jsme je v různých vystoupeních. Ale já bych opravdu byl velice zdrženlivý při nějakém zásadním hodnocení volebních prohlášení, protože víme, že volební kampaně, a ve Spojených státech zvlášť, jsou mnohdy vedené takovým dramatickým způsobem. Nemyslím střelbu na prezidentského kandidáta, ale myslím způsob prezentování faktů a argumentů. Povolební realita potom většinou je výrazně umírněnější. Musím říct, že třeba z těch jednání, která jsem měl ve Washingtonu i s představiteli republikánů, jsem neměl dojem, že by výrazně převažoval názor Spojené státy izolovat. Všichni jsou si vědomi toho, že pro ně hlavní výzvou bude Čína, ale že soupeření s Čínou bude výrazně ovlivněno tím, jak skončí válka na Ukrajině. Snažil jsem se, aby to bylo jasné, srozumitelné, že tak jako my budeme potřebovat pomoc Spojených států při řešení války na Ukrajině, tak Spojené státy budou potřebovat Evropu při soupeření s Čínou, a stejně tak naši partneři v Indo-Pacifiku budou potřebovat naši solidaritu, pokud bude Čína asertivnější v Jihočínském moři, případně v jižní Asii. Tam si myslím, že je jasné, že bezpečnost v euroatlantickém prostoru je velice úzce provázána s bezpečností v Indo-Pacifiku. I pro nás, byť si myslíme, že třeba situace v Jihočínském moři na nás nemá sebemenší vliv, tak je dobré si připomenout, že touto oblastí probíhá více než 50 procent světového objemu zboží. Pokud by došlo k přerušení například námořní dopravy, tak se to na evropských trzích, a tedy i na našem, promítne během několika týdnů, a to velice razantně. Takže i my, přestože se cítíme být geograficky hodně vzdáleni, jsme vývojem bezpečnosti v této oblasti výrazně ovlivněni. OTÁZKA: Možná taková trochu osobnější otázka. Ze summitu NATO, jaký jste měl konkrétně dojem z vystupování a z prezentování se Joea Bidena. Cítil jste, že třeba i on sám hodně pociťuje tlak a obavy a že je to i na jeho vystupování poznat, nebo působil sebevědomě? ODPOVĚĎ: Já jsem měl to štěstí, že jsem mu byl hodně blízko. Na večeři v Bílém domě jsem od něho seděl hodinu a půl tak daleko, jako teď od vás, takže jsme měli možnost si povídat o spoustě věcí, nejenom o politice. Měl jsem z něho spíš příjemný dojem, protože je to člověk, který je otevřený, komunikativní. To, že se na něm projevuje věk, je zřejmé, na kom se neprojevuje? Na druhou stranu jeho vystoupení bylo naprosto jasné, srozumitelné, a to ve všech blocích toho jednání. To, že došlo k tomu hodně medializovanému omylu při tiskové konferenci s prezidentem Zelenským, to by se mohlo stát komukoliv z nás a není to úplně dáno jenom věkem. Ale samozřejmě on byl a je pod takovým drobnohledem, že jakékoli škobrtnutí, jakékoli přeřeknutí dostává mnohonásobně větší váhu, než bychom tomu přisuzovali v případě někoho jiného. Já jsem třeba sledoval jeho projev v průběhu toho týdne, co jsme byli ve Spojených státech, v Michiganu. Ten byl naprosto jiný, než třeba jeho první televizní debata. Byl velice energický, srozumitelný, jasný. Takže já bych rozhodně neřekl, že není schopen vykonávat prezidentský úřad. Naopak myslím si, že ten půlrok, který mu zbývá v úřadu, bude schopen odvést v plném výkonu. Takže se neobávám, že by mělo dojít k nějakým dramatickým situacím. OTÁZKA: Dostávám se ještě k válce na Blízkém východě, co se týče zahraniční politiky. Vy jste Blízký východ na začátku roku navštívil, nedávno jste třeba telefonoval s egyptským prezidentem, hovořili jste spolu o nějaké podobě dohody a o poválečné správě v Pásmu Gazy. Jak by to podle vás konkrétně mělo vypadat? ODPOVĚĎ: Tady asi je potřeba říci několik základních faktů. Neměli bychom ztrácet ze zřetele, kdo zahájil konflikt. Že to byl Hamás a že ho zahájil naprosto brutálním a do té doby nevídaným teroristickým útokem. Napadené území byl Izrael a je naprosto zřejmé, že Izrael má plné právo sebeobrany v takové situaci. Stejně tak ale zastáváme jasný názor, pokud jde o ochranu civilistů v konfliktu, humanitární pomoc a snahu vyhýbat se civilním cílům, což bohužel v případě Pásma Gazy je komplikované nejenom konfigurací, protože je to hustě zalidněná oblast, ale hlavně tím, že Hamás se nijak neštítil schovávat své bojovníky za civilní obyvatelstvo. Umisťoval sklady zbraní do nemocnic nebo pod nemocnice do svých tunelů a civilní obyvatelstvo naprosto bezskrupulózně využíval po celou dobu jako štít. To, že konflikt trvá tak dlouho, samozřejmě nikomu radost nedělá. Naším cílem by mělo být dostat strany ke stolu s výjimkou Hamásu, protože Hamás zatím neprojevil jedinou snahu vzdát se svého způsobu vedení boje proti Izraeli. Ale určitě by mělo dojít k jednání, jehož výsledkem bude nějaká forma státnosti pro Palestince. Protože jedině dvoustátní řešení může přinést mír do oblasti, bezpečnostní garance pro Izrael a konečně nějakou formu státnosti pro Palestince, čímž by výrazně ubylo napětí v celém regionu, protože palestinská otázka živí ty ohýnky problémů v celém Blízkém a Středním východě. OTÁZKA: V tomto ohledu, jak nahlížíte na to, že některé evropské státy se rozhodly už uznat Palestinu jako stát, například Španělsko, Norsko, Slovinsko? Jaký by měl být přístup Česka v této době? ODPOVĚĎ: Česká republika není nakloněna tomuto přístupu, protože ho vidí spíše jako politické gesto, které nemá žádný odraz v praktické rovině. Nijak to nemění situaci Palestinců, ani jejich možnost být přítomni jednáním třeba v OSN. Myslím si, že mnohem racionálnější přístup je opravdu zahájit velice seriózní jednání o palestinské státnosti. A v okamžiku, kdy bude takového výsledku dosaženo, tak pak je namístě palestinský stát uznat. Ale do té doby to opravdu žádné praktické výhody nemá. OTÁZKA: Česko bylo od počátku velmi výrazným podporovatelem Izraele, i na půdě OSN a podobně. Zároveň jste hovořil o civilních obětech, kterých přibývá. Dá se říct, že se přístup Česka ke konfliktu nějakým způsobem od října vyvinul? Že tam je nějaká změna s tím ohledem, že civilních obětí je víc, že třeba podpora Izraele není až tak bezprecedentní jako zpočátku? ODPOVĚĎ: Já myslím, že na tom principu se nezměnilo nic. Česká republika stále stojí za Izraelem, pokud jde o právo na sebeobranu. Stojí za Izraelem, pokud jde o bezpodmínečné propuštění všech zadržovaných rukojmí. Ale zároveň při každé příležitosti, když jednáme s našimi izraelskými partnery, a bylo to i obsahem mých jednání, tak apelujeme na to, aby vojenská část operace byla ukončena, aby byly otevřeny koridory pro doručování humanitární pomoci. Nakonec i my, když jsme tam jeli, tak jsme naším malým dílem přispěli, protože při návštěvě Jordánska jsme zároveň předali humanitární dar. Ale více dělat nemůžeme, protože my nemáme páky na to, abychom přesvědčili Izrael, že má zastavit bojové operace. Izrael je pod tlakem i dalších zemí, například Spojených států. Spojené státy ústy prezidenta Bidena předložily návrh, jak by konflikt měl být ukončen. Myslím si, že je to plán, který bychom měli podporovat a podporujeme. OTÁZKA: Plánujete nějakou další cestu do tohoto regionu v nejbližší době? ODPOVĚĎ: V nejbližší době do tohoto regionu ne. S prezidentem Sísím, když jsme se bavili, tak jsme se zmínili mimo jiné o jeho možné návštěvě, zřejmě v příštím roce. Ale to je teprve v jednání. OTÁZKA: A když jsme u zahraničních návštěv, nějaké jiné v dohledné době plánujete? ODPOVĚĎ: Pozítří a popozítří to bude Rakousko, návštěva nejenom Salcburského festivalu, ale také jednání s prezidentem Van der Bellenem, se kterým jsme se už setkali a měli jsme velice zajímavý rozhovor. Myslím si, že příležitost, kterou nám dává to dvoudenní setkání, bude poměrně široká výměna názorů na mnoho témat. Myslím si, že právě s Rakouskem je dobře, že ty vztahy rozvíjíme ve všech rovinách. Další potom bude následovat cesta na zahájení paralympijských her do Paříže. To bude koncem srpna. A potom také na konci srpna tady budeme mít mezinárodní konferenci Globsec, na kterou přijede celá řada lídrů i několik prezidentů. Dále potom připravujeme cestu na Valné shromáždění OSN plus další navazující program, který bude zřejmě v Chicagu. Ale ten je také ještě v procesu přípravy. To je zatím výhled na následující tři měsíce. (pokračování...)