Norsko začátkem týdne zřejmě zadrželo důstojníka ruské tajné služby

Následuje: Projev prezidenta Miloše Zemana u příležitosti státního svátku 28. října
Praha 28. října (ČTK) - Projev prezidenta Miloše Zemana u příležitosti státního svátku 28. října: Vážená paní Havlová, vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážený pane premiére Fialo, vážená paní Fialová, vážení členové vlády, excelence, dámy a pánové, vážení a milí přátelé. Při příležitosti státního svátku 28. října se jako vždy scházíme na ocenění významných osobností. Obdržel jsem návrhy na toto ocenění jak z obou komor Poslanecké sněmovny, tak od občanů. Návrhům Senátu Parlamentu České republiky jsem vyhověl zcela, návrhům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsem až na dvě výjimky, vyhověl rovněž. Snažil jsem se uspořádat jména vyznamenaných, i když pochopitelně z časových důvodů nemohu mluvit o všech, podle časové osy. Protože v minulých letech byli vyznamenáváni i významní představitelé první republiky, např. Antonín Švehla, a protože u druhé republiky není co vyznamenávat, začíná časová osa protektorátem. Na návrh pana poslance Kobzy jsem udělil medaili Za hrdinství devíti představitelům studentských organizací, kteří byli popraveni 17. listopadu 1939. Chtěl bych poděkovat představitelům akademické obce, tedy jednotlivých fakult těchto studentů, kteří převezmou vyznamenání tam, kde nebylo možné dohledat jejich příbuzné. Těmito popravami začíná nacistický teror, který se přesouvá i do dalších období. A uvědomil jsem si, že podobně jako v případě popravených studentů i v těchto obdobích máme mezery a je naší povinností tyto historické mezery zaplnit. Jednou z takových mezer je ocenění nejvyššími vojenskými řády. Skupinu, která se nazývala Tři králové. Je to sice původní název gestapa, ale tento název v naší historiografii zdomácněl. Jedná se o trojici Balabán, Mašín a Morávek. Dalším dosud opomíjeným vyznamenaným byl generál Luža, kterého zastřelili protektorátní četníci. A tím vedle řady dalších veteránů, kteří bojovali v obou frontách druhé světové války se dostávám k období, kdy v padesátých letech působila i skupina bratří Mašínů. Tato skupina mi rovněž byla navržena k udělení vysokých státních vyznamenání. Moji dva předchůdci bratrům Mašínům vyznamenání neudělili, ale já považuji za poctivé uvést dva konkrétní důvody, proč je neudělím ani já. Prvním důvodem je, že při svém útěku na západ bratři Mašínové dýkou podřízli hrdlo svázanému zajatci. Druhým důvodem je, že bratři Mašínové zastřelili z pistole pokladníka, který převážel výplaty zaměstnancům. Ani jedna z těchto dvou obětí nebyla evidentně exponenty komunistického režimu, a proto nelze jejich vraždy vydávat za akt protikomunistického odboje. Dovolte mi nyní, abych přešel do další doby. Eroze komunistického režimu začala již stalinistickými procesy v padesátých letech. Pokračovala nepokoji po měnové reformě, ale byli to právě tito intelektuálové, kteří k této erozi, či jak říkal Ilja Erenburg ve své zemi, k tomuto tání, významným způsobem přispěli. Proto je jedním z vyznamenaných Ladislav Mňačko. Autor Opožděných reportáží, které bývají někdy srovnávány s dílem Alexandra Solženicyna, ale i známé knihy Jak chutná moc. Eroze pokračovala a vyvrcholila pražským jarem 1968 a mezi tehdy vyznamenanými byl např. i František Kriegl, kterého jsem vyznamenal proto, že jako jediný odmítl podepsat kapitulační moskevský protokol. Pokud jde o normalizační období, podobně jako v případě druhé republiky, není koho vyznamenávat. Samozřejmě s výjimkou signatářů Charty 77 a dalších intelektuálů bojujících proti normalizačnímu režimu. (pokračování...)