Federace židovských obcí: Počet antisemitských projevů loni vzrostl o 90 pct

Následuje: El País: V Pásmu Gazy není nikde bezpečno, převládá tam rezignace a beznaděj
Gaza 5. srpna (ČTK/El País) - Palestinec Husám Násir zvažoval, zda mít hlad a žít v domě, nebo se snáze dostat k jídlu a žít ve stanu, kde jsou štíři, hadi a chaos. Zvolil první možnost, ale letecký útok dům zničil a jeho vytáhli z trosek, pak běhal zraněný ulicemi a nevěděl, kam jít. Stejně jako většina civilistů v Pásmu Gazy, kde po téměř deseti měsících války není nikde bezpečno, ani v zónách, které Izrael označuje za humanitární, napsal dnes deník El País. Spíše než strach a hněv už v Pásmu Gazy převládá rezignace a beznaděj. Teď žije Husám Násir v bytě příbuzného blízko čtvrti Šidžajáh ve městě Gaza, kam izraelské jednotky bojující proti Hamásu vtrhly v prosinci a pak znovu v červnu a způsobily tak další exodus tisíců lidí. Násir ale neutekl. "Je mi už jedno, jestli přežiju, nebo zemřu. V této válce není kam utéct, pokračuje a zničí nás všechny," řekl. Během deseti měsíců války izraelská armáda donutila Gazany utéct na jih, aby poté začala ofenzivu i v oblastech, které označovala na letácích jako bezpečné. Nyní udržuje většinu uprchlíků v "humanitární zóně" Mavásí, kde v červenci zabila 90 lidí a více než 300 dalších zranila při leteckém útoku, jímž zabila šéfa vojenského křídla Hamásu Muhammada Dífa. Čtyřiatřicetiletý Násir je mladý, takže nemá problém s přesuny do oblastí, kde je snazší získat humanitární pomoc. "Skutečnost je taková, že s rodinou žijeme teď o chlebu a někdy si uvaříme čaj z listů keřů," napsal přes aplikaci WhatsApp. Dům, v němž žijí, je sice zničený, ale je to jen dočasné, říká. "Dokud neskončí válka, nebo dokud nebudeme moci odejít z Gazy do bezpečné země," dodal. Podle Násira jsou pobřežní oblasti, včetně Mavásí také nebezpečné. "Jednoho dne provedou invazi i do Mavásí," odhadl. Ani čtyřiadvacetiletý Ghazal abú Dalál nechce do Mavásí. Původně žil ve městě Gaza, které opustil v prvních týdnech bombardování. Šel do Rafáhu, ale když tam Izrael provedl invazi, zvažoval, zda jít do přeplněného Mavásí, kde se jen těžko přežívá ve stanech. "Je velké vedro, jsou tam komáři a šíří se tam nemoci," popsal. Abú Dalál pak skončil v Nusajrátu v centrální části Pásma Gazy v táboře pro uprchlíky, v němž Izrael v červnu zabil přes 270 lidí, když masivně bombardoval oblast, aby zachránil čtyři rukojmí. "Byl to velmi těžký den. Trvalo to čtyři hodiny. Měl jsem pocit, že střela je hned nade mnou, tak jsem běžel rychle a vyděšeně křičel," vzpomněl abú Dalál. "Nikdy nevíte, kde bude příští útok, takže nezáleží na tom, kde v Gaze budete," shrnul. V Nusajrátu žije ve dvoupokojovém bytě s příbuznými, je jich tam celkem 14. Jelikož v Pásmu Gazy od října není elektřina, trochu světla mají z baterie, což je ale pro mnohé luxus. "Baterie je už slabá, ale cena nové je astronomická. Asi 1000 dolarů (23.000 Kč)," popsal. Nabíjení telefonu pomocí solárních panelů stojí čtyři až osm eur. Myjí se vodou, pro kterou chodí v kanystrech. "Kvůli špinavé vodě máme na těle pupínky a svědí nás to," dodal. Podle počasí si nechávají vodu ohřát na slunci, nebo ji ohřejí, když na ohništi vaří zeleninu. Tu nakupují na trhu za astronomické cenu, nebo dostávají za poukázky na humanitární pomoc. V Pásmu Gazy se také šíří obrna kvůli vodě znečištěné výkaly. Ve světě je tato nemoc téměř vymýcená díky očkování. Minulý týden ale úřady v Gaze vyhlásily epidemii dětské obrny. Zničeno je v Pásmu Gazy 70 procent kalových čerpadel a nefunguje tam ani jedna čistírna odpadních vod. Před dvěma týdny skupina izraelských vojáků vyhodila do povětří, se souhlasem velitele, hlavní vodní nádrž, která zásobovala město Rafáh. Ví se o tom, protože jeden z nich se tím chlubil na sociálních sítích. Uvedl i místo Tal as-Sultán a důvod. "Jste jako švábi, tak nebrečte, když přicházejí deratizátoři," prohlásil voják. (pokračování...)