BBC: Historie postelí je rozmanitá, lidé spali na listí i v kamenných rámech

Londýn 4. února (ČTK/BBC) - Na větrem ošlehaném pobřeží Skaillské zátoky na západním pobřeží skotských Orknejských ostrovů se rozkládá pradávná vesnice Skara Brae. Bludiště zelených kopečků - velkých jednopokojových domů se silnými zdmi porostlými trávou a propojených kamennými chodbami - lidé naposledy obývali asi před 4500 lety. Uvnitř každého sídla se i přesto nachází předměty povědomé očím moderního člověka: postele, píše BBC. Rámy pravěkých lůžek jsou podobně jako většina dalších předmětů na tomto bezlesém ostrově vyrobeny z chladného, tvrdého kamene. Přesto mají díky vysokým čelům a vyvýšeným bokům jasně rozpoznatelný tvar. Když pomineme dávné nápisy, které archeologové na některých z nich našli, a občasnou kostru nalezenou pod nimi, možná by tyto postele mohly patřit i do 21. století. Lidé si vyrábí postele už stovky tisíc let. Antropolog Brian Fagan a archeoložka Nadia Durraniová v knize What We Did in Bed: a Horizontal History (Co jsme dělali v posteli: Horizontální dějiny) předpokládají, že po většinu existence našeho druhu tvořily lůžka hromady pečlivě navrstvené zeleně, završené měkkými listy odolnými proti škůdcům. Pak se začaly objevovat první postelové rámy. Pískovcová lůžka ve Skara Brae patří k těm nejstarším, jaká kdy byla nalezena, spolu s otisky v půdě v osadě Durrington Walls nedaleko Stonehenge značícími obrysy dávno zaniklých dřevěných postelí. Rámy postelí se začaly zároveň objevovat na různých místech před zhruba 5000 lety, nedlouho po jiných průkopnických technologiích, jako bylo písmo. Zhruba 2700 kilometrů od Orknejí, na Maltě, archeologové odhalili v rituálních pohřebních tunelech důkazy o raných variantách tohoto zásadního nábytku - včetně hliněné figurky ženy, která na jednoduchém vyvýšeném lehátku podřimuje na boku s jednou rukou pod hlavou. Raná lůžka podle Fagana a Durraniové nebyla jen místem odpočinku, ale měla často i hluboký symbolický význam a spojitost s posmrtným životem. Postel se za poslední tisíciletí vyvinula do mnoha různých podob, které odrážely náboženská přesvědčení nebo praktické otázky nejrůznějších kultur. Když britský egyptolog Howard Carter v roce 1922 prorazil zasádrovaný vchod do hrobky krále Tutanchamona, přivítal ho třpytivý zástup zlatých předmětů - včetně šesti postelí. Mezi nimi bylo i pohřební lůžko zdobené podobiznou kraví bohyně nebes, pozlacená dřevěná postel a praktické cestovní lehátko, které se vyznačovalo revoluční skládací technologií a dost možná bylo první svého druhu. Ve starověkém Římě podobně jako v mnoha jiných kulturách záviselo místo na spaní na společenském postavení. Zatímco někteří otroci se na noc uchylovali na rohože ze suchého listí nebo zvířecích kůží nebo se museli vyspat na holé zemi, bohatí Římané si dopřávali většího pohodlí. Archeologové v roce 2021 při vykopávkách na pozemku starověké vily na předměstí Pompejí odhalili ložnici starou téměř 2000 let. Mezi změtí nádob, dřevěných truhel a dalších artefaktů se nacházely i tři postele. Byly vyrobeny z dřevěných sloupků pospojovaných lanky, která vytvářela síť. Někteří zámožní Římané měli tolik postelí, že ani nevěděli, co s nimi. Tehdejší bohatci vymysleli širokou škálu různých lůžek pro různé činnosti - takzvané lectus lucubratorius pro studium, lectus genialis pro novomanžele, lectus tricliniaris pro společné lenošení a stravování nebo lectus cubicularis pro spánek. Většina z nich se skládala z vyvýšené kovové platformy a tenké matrace. Pestrý výběr postelí měli i Evropané v 17. století. Spalo se ve skříních, v lůžkách zavěšených na laně nebo i v propracovaných dřevěných postelích se sloupky jako je Velká postel z Ware, která údajně jednou poskytla útočiště až 52 lidem. Základem ovšem byly jednoduché matrace, které někdy také dosahovaly obřích rozměrů. Vyrobené byly z pevných tkanin a vycpané nejrůznějšími výplněmi od peří až po slámu. Druh výplně přitom mohl mít zásadní vliv na kvalitu spánku. Podle knihy At Day's Close: A History of Nighttime (Na sklonku dne: Dějiny noci) si jeden cestovatel ve Švýcarsku v roce 1646 hořce stěžoval na své lůžko vycpané listím. To podle něj strašně šustilo a skrze plátno ho píchalo do kůže. nim mka - sdílejte článek