Historička: Kavalírské výpravy mohou dnes inspirovat k pomalejšímu cestování

Brno 20. července (zpravodaj ČTK Jan Tomandl) - Cesty šlechticů z českých zemí po Evropě v barokním období mohou inspirovat současné uspěchané turisty. Mladíci z dobrých rodin tehdy poznávali cizí kraje pomalu a důkladně. "Dělali to způsobem, který má lidské měřítko v prostoru i čase," řekla ČTK v rozhovoru historička a archivářka Eva Chodějovská z Moravské zemské knihovny, která se specializuje na historickou kartografii, dějiny měst a cestování. Díky grantovému projektu se bude Chodějovská s kolegy po tři roky zabývat právě kavalírskými cestami v letech 1600 až 1750. Vznikne například web s mapovou aplikací, která zájemcům umožní vydat se po stopách barokní šlechty. V plánu je také kniha věnovaná hlavně cestám mladého Humprechta Jana Černína z Chudenic, pozdějšího sběratele umění a stavebníka Černínského paláce na Hradčanech v Praze i dalších staveb. Pokud chtěli mladíci ze šlechtických rodin upevnit své společenské postavení, získat některý z úřadů u císařského dvora nebo vyšší funkce v zemi, museli poznat svět, naučit se jazyky, získat kontakty. Kavalírské cesty, které kvůli tomu podnikali, často trvaly několik let, s dlouhými zastávkami v tehdejších centrech evropské kultury a vzdělanosti. Tradičním cílem výprav byla Itálie až po Neapol, zejména pak Řím, poutní místo Loreto, Benátky, Florencie a univerzitní města jako Padova nebo Siena, kde dokonce existoval „společenský klub" mladíků ze střední Evropy, popsala Chodějovská. Někteří cestovatelé mířili do Paříže, na katolickou univerzitu v Lovani v dnešní Belgii nebo do Bruselu za vyhlášenými uměleckými sbírkami, spíše výjimečně pak i do Londýna. Odvážnější a bohatší cestovatelé se dostali až do Španělska a Portugalska. "Tam však už byla infrastruktura na nesrovnatelně horší úrovni. Vydat se na takovou cestu bylo nebezpečné, což si všichni uvědomovali," uvedla Chodějovská. Historikům se zachovala řada různorodých pramenů o cestách, například deníky, cestovní zprávy, korespondence, účty nebo poštovní manuály. Zajímavým pramenem jsou také památníky, které obsahují záznamy o setkávání s dalšími cestovateli či jinými osobnostmi, a lze tak rekonstruovat nejen trasu, ale také sociální síť, která na kavalírské výpravě vznikla. Právě jeden unikátní památník byl hlavním inspiračním zdrojem projektu. Chodějovská jej studovala díky stipendiu Fulbrightovy nadace v Morganově knihovně v New Yorku, je bohatě ilustrovaný a dokumentuje cestu Humprechta Jana Černína z Chudenic. Žil v letech 1628 až 1682 a výpravu podnikl koncem třicetileté války. Přes Německo se dostal do Itálie, delší dobu pobýval v Římě a Sieně, poté déle než rok žil v Paříži, nakonec strávil zimu v Bruselu. Později své zahraniční zkušenosti zúročil jako diplomat, například císařský vyslanec v Benátkách. Na projekt Vizualizace a interpretace sítí v raně novověké Evropě poskytla Grantová agentura ČR 4,5 milionu korun pro roky 2024 až 2026. Částka zahrnuje i prostředky na vydání knihy. Desetičlenný tým složený ze seniorních badatelů i mladých doktorandů postupně naplní webové rozhraní informacemi o pozoruhodných cestách, cestovatelích a dobových pramenech. Ve hře je také možnost přenést itineráře některých cest do moderních mapových nástrojů nebo navigací. Chodějovská věří, že výsledky budou zajímavé nejen pro odborníky a že barokní cestovatelé inspirují i současné studenty poznávající Evropu nebo turisty, kteří díky nynějším dopravním možnostem těkají z místa na místo, aniž by jednotlivé destinace mohli důkladně poznat. „Tehdy lidé museli daleko víc spoléhat na své síly, byli daleko víc spojení s místem, ve kterém se v tu chvíli nacházeli, daleko víc vnímali cestu jako velký zážitek, a to nejen místa, která navštívili, ale proces cesty jako takový," řekla Chodějovská. tmd gcm - sdílejte článek