RTR: Blíží se 1000. den ruské invaze, ukrajinská batolata si na válku zvykají
Buča (Ukrajina) 16. listopadu (ČTK/Reuters) - Před téměř třemi lety mířila Ukrajinka Ljudmila Rodčenková do nemocnice porodit své čtvrté dítě. Nyní popisuje, jak cestou viděla na ulici těla civilistů přikrytých dekami. Den po narození jejího syna Jevhena Stepanenka parkoval před klinikou ruský tank. Nemocnici udržoval v chodu dieselový generátor a voda dodávaná ze dvou hasičských aut, napsala agentura Reuters.
Zatímco ruské invazní jednotky obsadily její rodné město Buča ležící nedaleko Kyjeva, dvaačtyřicetiletá Rodčenková brzy na to zavinula svého novorozeného syna do deky a utekla s ním i svými ostatními dětmi do relativního bezpečí centrální Poltavské oblasti.
"Nebyli jsme si jisti, co přinese příští hodina, dvě nebo tři, natož další den," řekla nyní Rodčenková ve svém domě v Buči, zatímco vzpomínala na události v období kolem jejího porodu. "Byly mu pouhé tři dny, když zažil tak náročnou cestu; byl celý zabalený v dekách, nebylo mu vidět ani obličej. Prošel si zimou a mrazem," uvedla.
Rodčenková přitom vzpomíná, jak na kontrolních stanovištích žádala vojáky o horkou vodu, aby novorozenému synovi připravila dětskou výživu.
Jevhenij, nebo Žeňa, jak mu jeho máma láskyplně říká, je jedním z tisíců dětí narozených do rozsáhlé války na Ukrajině. Tedy do konfliktu, od jehož vypuknutí brzy uplyne 1000 dní, a který přináší výzvy, jaké si jen málokterá rodina dokáže představit.
V počáteční panice po invazi se Rodčenkové a jejím dětem podařilo z Buče uprchnout. Město se přitom stalo synonymem ruské brutality. O několik týdnů později byly na ulici objeveny mrtvoly desítek civilistů. Někteří z nich byli zjevně popraveni. Moskva popírá zabíjení civilistů a tvrdí, že scény v Buči byla zinscenované.
Jak se válečná realita postupně usazuje, Rodčenková, stejně jako ostatní Ukrajinci, hledá nějaký pocit normálnosti. "Snažím se zajistit, aby měl normální dětství a nesoustředil svou pozornost na sirény," řekla s odkazem na téměř každodenní varování po celé Ukrajině před ruskými drony a střelami.
"Ale když mi na mobilu naskočí upozornění na letecký poplach, řekne: 'Mami, já se bojím, bojím se'. Když zazní signál o konci poplachu, řekne: 'Odvolání (poplachu)!' ačkoliv si nemyslím, že plně rozumí tomu, co to znamená.
Rodčenková se obává, že boje mohou trvat roky. Rusko dobývá na východě Ukrajiny ves po vsi a vzhledem k tomu, že v Bílém domě bude brzy Donald Trump, Ukrajinci se obávají, že mohou ztratit svého nejdůležitějšího spojence ve válce.
"Tak moc si přeji, aby se to stalo (konec války). Chci, aby mé děti měly světlou budoucnost," řekla Rodčenková. "Jaké mají vzdělání? Vrátily se do školy, ale musí chodit rovnou do sklepa, potom zase zpátky (do třídy)," popsala žena s úvahou nad tím, jaký může mít dopad neustálá hrozba útoků na jejich duševní zdraví.
Z domovů uprchly miliony lidí, včetně mnoha žen a dětí, které se přestěhovaly do zahraničí. Rodčenková uvedla, že uvažovala o odchodu ze země, ale ukázalo se to jako příliš obtížné a nákladné.
Podle Natalije Tatušenkové, která se stará o Žeňu a další děti ve školce v Buči, je dvouletý chlapec a jeho vrstevníci obvykle citlivější než byly děti před válkou. "Velmi se bojí odloučení od matky, protože u ní pravděpodobně hledají ochranu," řekla. "Právě teď jsou malé a chovají se tak, jako se chovají malé děti. Ale až budou trochu starší, budou ve stresových situacích klidnější," domnívá se Tatušenková.
ipl nim - sdílejte článek
Následuje: Nesměly jsme doma vyhodit žádné jídlo, vzpomínají dcery vězňů ze Sachsenhausenu
Sachsenhausen (Německo) 16. listopadu (zpravodaj ČTK Jaromír Mrhal) - Nesměly jsem doma vyhodit žádné jídlo, zážitek neustálého hladu byl příliš silný. I tak vzpomínají dcery bývalých vězňů nacistického koncentračního tábora Sachsenhausen na své otce, kteří byli zadrženi při zátahu proti českým studentům. V noci na neděli uplyne 85 let od okamžiku, kdy nacisté pozatýkali v Protektorátu Čechy a Morava stovky studentů a následně nařídili uzavřít české vysoké školy. Podle dcer dvou ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu Vlastimila Kloce a Karla Krátkého, přičítali jejich otcové to, že nelidské zacházení v koncentračním táboře přežili, hlavně přátelství a soudržnosti mezi českými vězni. V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 zasáhli nacisté v protektorátu proti českým vysokoškolákům. V reakci na podzimní demonstrace včetně manifestace při pohřbu Jana Opletala vtrhli členové pořádkové policie a jednotek SS na vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami. V Ruzyni popravili devět představitelů studentských organizací, přes 1100 studentů deportovali nacisté do koncentračního tábora u města Oranienburg nedaleko Berlína. České vysoké školy byly uzavřeny. Ještě za druhé světové války byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Jedním ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu byl i Karel Krátký, otec Hany Richtermocové z Hořic. "Ti studenti nesmírně drželi pohromadě, nesmírně si pomáhali. Když bylo potřeba, dokázali jeden pro druhého i nasadit život," řekla ČTK Richtermocová. Pobyt v koncentračním táboře jejího otce hluboce poznamenal, vyprávět jí o něm ale v dětství příliš nechtěl. "Ono to není moc vyprávění pro malé holčičky," uvedla. Do jejího života se přesto hrůzný zážitek promítl. Pobyt v táboře, který s sebou nesl nejenom nelidské zacházení, otrockou práci, ale i neustálý hlad, způsobil, že Krátký nikdy nedovolil vyhodit žádné jídlo. Podle Richtermocové také vždy trval na tom, aby se pořádně najedla. "Nikdy nevíš, kdy se budeš moct najíst příště," říkával. Podobnou zkušenost popisují i dcery dalšího českého studenta vězněného v Sachsenhausenu Vlastimila Kloce, Eva Reinöhlová a Zuzana Klinkovská. Do Sachsenhausenu se jejich otec dostal v rámci takzvané dodatečné akce gestapa, která byla zaměřena na brněnskou inteligenci. (pokračování...)
Sachsenhausen (Německo) 16. listopadu (zpravodaj ČTK Jaromír Mrhal) - Nesměly jsem doma vyhodit žádné jídlo, zážitek neustálého hladu byl příliš silný. I tak vzpomínají dcery bývalých vězňů nacistického koncentračního tábora Sachsenhausen na své otce, kteří byli zadrženi při zátahu proti českým studentům. V noci na neděli uplyne 85 let od okamžiku, kdy nacisté pozatýkali v Protektorátu Čechy a Morava stovky studentů a následně nařídili uzavřít české vysoké školy. Podle dcer dvou ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu Vlastimila Kloce a Karla Krátkého, přičítali jejich otcové to, že nelidské zacházení v koncentračním táboře přežili, hlavně přátelství a soudržnosti mezi českými vězni. V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 zasáhli nacisté v protektorátu proti českým vysokoškolákům. V reakci na podzimní demonstrace včetně manifestace při pohřbu Jana Opletala vtrhli členové pořádkové policie a jednotek SS na vysokoškolské koleje v Praze, Brně a Příbrami. V Ruzyni popravili devět představitelů studentských organizací, přes 1100 studentů deportovali nacisté do koncentračního tábora u města Oranienburg nedaleko Berlína. České vysoké školy byly uzavřeny. Ještě za druhé světové války byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Jedním ze studentů deportovaných do Sachsenhausenu byl i Karel Krátký, otec Hany Richtermocové z Hořic. "Ti studenti nesmírně drželi pohromadě, nesmírně si pomáhali. Když bylo potřeba, dokázali jeden pro druhého i nasadit život," řekla ČTK Richtermocová. Pobyt v koncentračním táboře jejího otce hluboce poznamenal, vyprávět jí o něm ale v dětství příliš nechtěl. "Ono to není moc vyprávění pro malé holčičky," uvedla. Do jejího života se přesto hrůzný zážitek promítl. Pobyt v táboře, který s sebou nesl nejenom nelidské zacházení, otrockou práci, ale i neustálý hlad, způsobil, že Krátký nikdy nedovolil vyhodit žádné jídlo. Podle Richtermocové také vždy trval na tom, aby se pořádně najedla. "Nikdy nevíš, kdy se budeš moct najíst příště," říkával. Podobnou zkušenost popisují i dcery dalšího českého studenta vězněného v Sachsenhausenu Vlastimila Kloce, Eva Reinöhlová a Zuzana Klinkovská. Do Sachsenhausenu se jejich otec dostal v rámci takzvané dodatečné akce gestapa, která byla zaměřena na brněnskou inteligenci. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'RTR: Blíží se 1000. den ruské invaze, ukrajinská batolata si na válku zvykají' je zařazena do kategorií Monitor (mnt) - Politika (pol) - Sociální problematika (sop). ID zprávy: T2024111503326|512181. Vydána 16.11.2024 10:13:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'RTR: Blíží se 1000. den ruské invaze, ukrajinská batolata si na válku zvykají' je zařazena do kategorií Monitor (mnt) - Politika (pol) - Sociální problematika (sop). ID zprávy: T2024111503326|512181. Vydána 16.11.2024 10:13:00. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.