Papež opět vyzval k příměří v Gaze i v dalších konfliktech světa

Následuje: Těžké slovníky jsme si nosili s sebou, vzpomíná tlumočnice na vstup ČR do EU
Brusel 31. března (zpravodajka ČTK) - Do Bruselu se tlumočnice Ivana Hlaváčová dostala poprvé ještě před vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004. Tehdy mělo Česko v Evropském parlamentu pouze pozorovatele a Hlaváčová společně s pár kolegy tlumočila pro ně i další zástupce České republiky, kteří europarlament nebo jiné instituce navštěvovali. Podíleli se rovněž na dokončení nezbytné terminologie. Zatímco tehdy byly pro jejich práci nezbytné těžké slovníky, dnes při tlumočení využívají tablet či další moderní elektroniku, řekla nynější vedoucí českého tlumočnického oddělení v EP Hlaváčová v rozhovoru s ČTK. 'Těžké slovníky jsme si museli nosit s sebou a v tlumočnické kabině jsme měli vždy stohy papírů,' řekla Hlaváčová. V Česku byla tlumočnice a překladatelka na volné noze a tlumočila z angličtiny a italštiny jak pro vládu či ministerstva, tak pro italskou ambasádu, nejrůznější firmy a další instituce. Když se na konci 90. let schylovalo k tomu, že by Česko mohlo přistoupit k EU, možnost pracovat pro Evropskou unii ji lákala. Po roce 2000 začala pracovat na Katedře překladatelství a tlumočnictví, nynějším Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se dozvěděla, že pro práci v Bruselu musí složit akreditační zkoušky. To se jí následně podařilo. 'Chtěla jsem pracovat pro Evropskou unii, protože tlumočení pomáhá domluvit se lidem, kteří pocházejí z různých jazykových a kulturních prostředí, a to mi připadalo strašně důležité. Velmi jsem si přála, abychom do EU dospěli,' uvedla Hlaváčová. Poprvé byla v Bruselu v roce 2002 a o rok později dostala nabídku dočasné smlouvy. Do Belgie se nejdříve přestěhovala sama, bez manžela a dcery, ti za ní nakonec dorazili později a už zůstali. Na vytváření terminologie pro práci tlumočníků tehdy pracovali společně s českými ministerstvy. 'Dělali jsme si slovníčky, snažili jsme se dopídit různých termínů. Byla to zajímavá, pionýrská doba,' popsala Hlaváčová období před 20 lety. 'Čechů v Bruselu bylo málo, skoro všechny jsem znala od vidění nebo podle jména. A tlumočníků bylo asi osm nebo deset,' vzpomíná tlumočnice. V kabinách měli stohy dokumentů ke schůzím, které přinášela a odnášela služba, nebo si je tiskli podle potřeby. I projevy dostávali vytištěné. Těžké slovníky, pro každý jazyk jiný, si nosila s sebou, nebo je schovávala ve skříňce. Od roku 2004 začalo postupně českých tlumočníků v Bruselu přibývat a nyní je situace taková, že někteří mají stálou smlouvu a jiní jsou na volné noze. 'Složili rovněž akreditační zkoušky a sami nám nabízejí dny, kdy mají volno. Někdo tak pro nás může pracovat během roku deset dní a jiný sto podle toho, jak je k dispozici a jak potřebujeme jazyky, ve kterých pracuje,' vysvětlila šéfka českého tlumočnického oddělení v EP. Stálých zaměstnanců mají v českém oddělení sedm a asi 70 tlumočníků je na volné noze. Pracují jak v Bruselu, tak při plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku nebo na služebních cestách třeba do České republiky. Nyní již mají tlumočníci k dispozici terminologickou databázi, hledání ve slovnících je jednodušší a mají rovněž přístup k mnohem většímu množství zdrojů. Neznamená to ale, že by se na svou práci nemuseli připravovat. 'Příprava je vždycky náročná. Když jdete tlumočit, musíte být na akci připravený. Na dvoudenní odbornou akci mimo instituce někdy konferenční tlumočník studuje i několik dní,' říká Hlaváčová. V Evropském parlamentu může jeden den tlumočit na zemědělském výboru a druhý den na právním, kde je terminologie naprosto odlišná. 'Tlumočník nemůže tlumočit 40 hodin týdně, musí si udržovat vědomosti, sledovat, co je nového v jeho jazykových oblastech, připravit se na každé konkrétní zasedání,' doplňuje česká tlumočnice. V každé tlumočnické kabině bývají většinou dva nebo tři lidé. I v tom je rozdíl oproti běžnému trhu. Zasedání v Evropském parlamentu totiž mohou být velmi dlouhá, i řadu hodin. Navíc se tlumočí z 24 úředních jazyků, ale často i dalších, například z ukrajinštiny, ruštiny, arabštiny, japonštiny či afrických jazyků. Jak takové tlumočení vypadá? 'Snažíme se pokrýt co nejvíc jazyků napřímo. Tlumočit přímo řečníka, nebo maximálně přes jeden další jazyk,' vysvětluje Hlaváčová. (pokračování...)