Při nových vykopávkách v Pompejích byly objeveny ohromující umělecké fresky
Řím 11. dubna (ČTK) - Archeologové našli ve starověkých Pompejích impozantní banketní sál s černými stěnami a mytologickými motivy z trojské války. Místnost objevili nedávno při vykopávkách na archeologickém nalezišti v blízkosti sopky Vesuv a nyní byla odhalena v celé své kráse, oznámilo dnes podle agentury APA italské ministerstvo kultury.
Archeologové uvedli, že objevené fresky patří k nejkrásnějším, jaké se v troskách starověkého města našly. Téměř kompletní mozaiková podlaha místnosti obsahuje více než milion jednotlivých bílých dlaždic. Černý banketní sál je zhruba 15 metrů dlouhý a šest metrů široký.
Fresky a mozaika pocházejí ze 3. století našeho letopočtu. Jejich stáří lze odvodit na základě umělecké kvality, provedení a volby motivů. Převažuje totiž téma hrdinství. Znázorněni jsou bohové a hrdinové trojské války. Vedle Heleny Trojské a Parise je na zdech vyobrazena Kassandra, dcera Priama, společně s bohem Apollónem. Na zachyceném výjevu se bůh snaží krásnou kněžku Kassandru svést. Podle báje mu Kassandra slíbila svou lásku, když ji Apollón obdaří věšteckým duchem. Když ho odmítla, její schopnost předpovídat jí zůstala, ale Apollón ji potrestal tím, že nikdo jejím věštbám nevěřil, ačkoliv se vždy beze zbytku naplnily.
Mytologické postavy na stěnách společenských místností měly zabavit hosty a sloužit jako předmět následných debat a hovorů, vysvětluje agentura APA. Objevený banketní sál vede k vnitrobloku, kde byla chodba pro služebné, s dlouhými schody vedoucími do prvního patra budovy.
Hlavní restaurátorka Roberta Priscová se tento týden snažila zabránit zřícení jednoho oblouku. 'Zodpovědnost je to obrovská, podívejte se na mě,' řekla, jako by chtěla naznačit, že si na ní stres vybral viditelnou daň, píše server BBC. 'Máme vášeň a hlubokou lásku k tomu, co děláme. To, co tu odkrýváme a chráníme, přinese radost i dalším generacím, které přijdou po nás,' vysvětluje restaurátorka.
Archeologický park Pompeje nedaleko Neapole, který je rovněž památkou UNESCO, patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům v Itálii. Po římském Koloseu je druhou nejnavštěvovanější italskou pamětihodností.
Pompeje spolu s římskými městy Herculaneum, Stabie a Oplontis zničila v roce 79 našeho letopočtu erupce sopky Vesuv. Obyvatele zastihla katastrofa nepřipravené a mnoho z nich zatuhlý popel věrně zachytil v posledních okamžicích života. Při neštěstí zemřelo na 3000 lidí. Město zavalené sopečným popelem bylo objevené až v 18. století.
cht mka
Nejlepším přítelem člověka kdysi byla liška, tvrdí studie
Londýn 11. dubna (ČTK) - Lidé kdysi patrně chovali lišky jako domácí mazlíčky dávno předtím, než se na scéně objevili domestikovaní psi. Archeologické nálezy naznačují, že dávné společnosti v Jižní Americe si těchto šelem vážily do té míry, že je pohřbívaly vedle sebe, uvedl server BBC News.
Vědce překvapilo, když v argentinské části Patagonie našli lišku pohřbenou v lidském hrobě starém 1500 let. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je podle nich to, že byla vysoce ceněným společníkem nebo domácím mazlíčkem. Naznačil to i nedostatek stop po řezných ranách na kostech této šelmy, což ukazuje, že nebyla lovena jako potrava. Analýza DNA také ukázala, že toto zvíře se kdysi společně stravovalo s lovci a sběrači a bylo patrně součástí tábora.
Liška stejného druhu byla před téměř deseti lety nalezena v mnohem starším hrobě v jiné části Argentiny. Rovněž mohla být domácím mazlíčkem, ale vědci tehdy její stravu neanalyzovali.
'Jedná se o velmi vzácný nález lišky, která zřejmě měla úzké pouto s jedinci ze společnosti lovců a sběračů,' uvedla vědkyně Ophélie Lebrasseurová z Oxfordské univerzity. 'Myslím si, že to bylo více než jen symbolické, opravdu se domnívám, že se jednalo o přátelství,' dodala.
Archeologové lišku nalezli na pohřebišti Caňada Seca v Argentině, tedy v oblasti, kterou kdysi obývaly skupiny lovců a sběračů.
Zuby lišek byly také v minulosti nalezeny i na dalších starověkých pohřebištích v Argentině a Peru, což naznačuje, že toto zvíře mělo symbolický význam. Nález téměř kompletní liščí kostry v lidském hrobě je však v celosvětovém archeologickém měřítku velmi vzácný.
Tento druh lišky, známý pod vědeckým názvem Dusicyon avus, byl středně velký a vážil zhruba deset až 15 kilogramů. Vyhynul před téměř 500 lety, pár set let poté, co se do Patagonie dostali psi domácí.
ban mka