Haarec: Izraelští činitelé mají obavu, že by ICJ mohl Izrael obvinit z genocidy
Tel Aviv 2. ledna (ČTK) - Někteří izraelští činitelé mají podle serveru listu Haarec obavu z toho, že by Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) mohl Izrael obvinit z genocidy v Pásmu Gazy. Na ICJ se kvůli izraelskému vojenskému postupu v Gaze, kde už zemřelo kolem 22.000 Palestinců, koncem minulého roku obrátila Jihoafrická republika, podle níž by se Izrael měl zodpovídat právě z genocidy.
Ale tato nezodpovědná prohlášení o vymazání Gazy budou vyžadovat, aby Izrael vysvětlil, proč takový záměr nemá...
Haarec v článku píše o obavách bezpečnostních činitelů a státního zastupitelství a informuje o vysoce postaveném izraelském právním expertovi, který v uplynulých dnech varoval nejvyšší vedení izraelské armády před "reálným nebezpečím, že soud vydá příkaz vyzývající Izrael k zastavení palby". Izrael by podle odborníka byl takovým rozhodnutím vázán.
Pokud by takto soud rozhodl, panuje podle deníku obava, že by to vedlo k izolaci Izraele a třeba také sankcím vůči němu či bojkotu izraelských firem.
Jihoafrická republika ve svém podání Mezinárodnímu soudnímu dvoru tvrdí, že Izrael v Gaze páchá genocidu a netrestá osoby, které ke genocidě podněcují. Je také přesvědčena, že se Izrael dopouští válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Izrael, který masivní vojenskou operací reaguje na říjnový útok palestinského radikálního hnutí Hamás, jenž si v Izraeli vyžádal kolem 1200 mrtvých, to popírá a tvrdí, že dodržuje mezinárodní právo. Kritiky kvůli vysokému počtu civilních obětí či tomu, že na začátku války Gazu zcela odřízl od dodávek vody, potravin či léků, se mu ale opakovaně dostává i od mezinárodních organizací a spojenců.
Expertka na mezinárodní právo z Haifské univerzity Shelly Aviv Jeiniová je přesvědčena o tom, že jihoafrickou stížnost nelze brát na lehkou váhu. K prokázání zločinu genocidy je podle ní potřeba dvou věcí - jednak dokázat záměr vyhladit určitou skupinu lidí a jednak ukázat na konkrétní činy, které tento cíl naplňují.
Podotýká, že podle Jihoafrické republiky první bod dokládají vyjádření vysoce postavených izraelských činitelů a veřejná atmosféra v Izraeli, kde někteří hovoří o vymazání Gazy z mapy nebo jejím srovnání se zemí. Na druhý bod pak podle africké země ukazují rozsáhlé škody způsobené civilistům v Gaze či hlad, kterým trpí.
Další právnický expert Eliav Lieblich z univerzity v Tel Avivu má za to, že některá extremistická vyjádření vysoce postavených izraelských činitelů skutečně mohou být považována za důkaz záměru ublížit civilním obyvatelům Gazy. Zároveň by podle něj ale pro Jihoafrickou republiku bylo složité prokázat, že existuje přímá souvislost mezi vyjádřeními některých politiků a vojenskými akcemi izraelské armády. "Ale tato nezodpovědná prohlášení o vymazání Gazy budou vyžadovat, aby Izrael vysvětlil, proč takový záměr nemá," míní.
Mezinárodní soudní dvůr sídlí v haagském Paláci míru v Nizozemsku a je jedním z šesti hlavních orgánů OSN. Jeho hlavním úkolem je řešit spory mezi státy a podávat posudky o právních otázkách na žádost oprávněných orgánů. Soud se zabývá například četnými územními spory, v posledních letech ale rovněž otázkami genocidy. Rozsudky ICJ jsou konečné a nelze se proti nim odvolat, soud ale zároveň nemá žádné pravomoci, jak státy donutit, aby se jeho rozhodnutím řídily.
mtw - sdílejte článek
Následuje: Meduza: Sbohem, Stalinabade. Dušanbe zažívá přestavbu, ale za jakou cenu?
Dušanbe 2. ledna (ČTK) - Dušanbe, které bylo v letech 1929 až 1961 známé jako Stalinabad, se už léta zbavuje sovětské minulosti. Tádžikistánské úřady - ve snaze podpořit národní identitu - systematicky bourají dominanty postavené v dobách SSSR, aby uvolnily místo výškovým bytovým domům, nové infrastruktuře a ještě impozantnějším vládním budovám, napsal web Meduza. Do boomu přestavby se podle něj zapojili i developeři a obyvatelé stávajících domů bývají vysídlováni. Veřejné pobouření nad ztrátou historických budov tak ustoupilo praktičtějším obavám z ceny a důsledků přestavby. Dušanbe bývalo sovětské město par excellence, popisuje Meduza. Když SSSR v roce 1929 oddělil Tádžikistán od Uzbekistánu a učinil z něj samostatnou sovětskou republiku, byla jeho hlavním městem obec s necelými 6000 obyvateli, známá především díky pondělnímu trhu, připomíná web. Sovětské úřady město přejmenovaly po Josifovi Stalinovi a vyslaly do něj odborníky z Moskvy a Leningradu (nyní Petrohradu), aby z něj vytvořili metropoli. Od 30. let se řada ruských architektů snažila dát Stalinabadu moderní sovětskou tvář. Dnes po předsovětské obci nezůstala ani stopa - nejstarší budova v Dušanbe je stará něco málo přes 90 let, popisuje portál s tím, že nyní "sovětský Stalinabad ustupuje na nesčetných staveništích nezávislému Dušanbe". Mrakodrapy nahrazují nízké budovy navržené ruskými architekty ve 20. století a malebné ulice se mění v monumentální bulváry. Žít v Dušanbe podle Meduzy leckdy znamená město znovu objevovat, jako by se do něj člověk vracel po deseti letech. Jdete na poštu, abyste zjistili, že se bourá, líčí web. Úřady mají seznam chráněných historických budov a památek v metropoli. K loňskému únoru však údajně obsahoval jen 12 položek. Seznam také podléhá revizi. Například bývalý prezidentský palác - neoklasicistní stavba z roku 1957, která původně sloužila jako sídlo komunistické strany - se podle médií objevil na seznamu v roce 2016. O čtyři roky později, kdy se ho úřady rozhodly zbourat, už na něm nebyl. Rozhodnutí vyvolalo debatu na sociálních sítích, přičemž někteří obyvatelé vyzývali k zachování budovy a jejímu jinému využití. Nicméně palác byl stržen. Seznam zbořených budov se mezitím rozrůstá. Pravidelně se objevují zvěsti o dalším cíli demolice. Ústně šířené informace obvykle předcházejí oficiálnímu oznámení - které přichází na poslední chvíli, takže aktivisté mají málo času na to, aby se ohradili, popisuje portál. "V Tádžikistánu neexistuje stejná představa o tom, co je (kulturní) 'dědictví' jako na Západě," tvrdí Paul Wolkenstein, architekt zabývající se sovětskou architekturou ve Střední Asii a na Kavkaze. "V sousedních zemích, jako je Kyrgyzstán a Kazachstán, se občanská společnost a milovníci historie mobilizují, aby demolicím zabránili. Toto hnutí se začíná objevovat také v Uzbekistánu. V Tádžikistánu někdy s rozhodnutím souhlasí dokonce i žijící architekti, jejichž díla jsou ničena," líčí Wolkenstein. Pro někoho sovětské budovy nemusí být nutně vítaným dědictvím. "Jsou lidé, kteří hájí sovětské budovy a dědictví, ale vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině a v regionu, se mi zdá, že by tato kulturní otázka měla být položena z jiného úhlu," míní výzkumnice Tahmina Inojatovová, která se zabývá prolínáním identity, moci a městského prostoru v Tádžikistánu. (pokračování...)
Dušanbe 2. ledna (ČTK) - Dušanbe, které bylo v letech 1929 až 1961 známé jako Stalinabad, se už léta zbavuje sovětské minulosti. Tádžikistánské úřady - ve snaze podpořit národní identitu - systematicky bourají dominanty postavené v dobách SSSR, aby uvolnily místo výškovým bytovým domům, nové infrastruktuře a ještě impozantnějším vládním budovám, napsal web Meduza. Do boomu přestavby se podle něj zapojili i developeři a obyvatelé stávajících domů bývají vysídlováni. Veřejné pobouření nad ztrátou historických budov tak ustoupilo praktičtějším obavám z ceny a důsledků přestavby. Dušanbe bývalo sovětské město par excellence, popisuje Meduza. Když SSSR v roce 1929 oddělil Tádžikistán od Uzbekistánu a učinil z něj samostatnou sovětskou republiku, byla jeho hlavním městem obec s necelými 6000 obyvateli, známá především díky pondělnímu trhu, připomíná web. Sovětské úřady město přejmenovaly po Josifovi Stalinovi a vyslaly do něj odborníky z Moskvy a Leningradu (nyní Petrohradu), aby z něj vytvořili metropoli. Od 30. let se řada ruských architektů snažila dát Stalinabadu moderní sovětskou tvář. Dnes po předsovětské obci nezůstala ani stopa - nejstarší budova v Dušanbe je stará něco málo přes 90 let, popisuje portál s tím, že nyní "sovětský Stalinabad ustupuje na nesčetných staveništích nezávislému Dušanbe". Mrakodrapy nahrazují nízké budovy navržené ruskými architekty ve 20. století a malebné ulice se mění v monumentální bulváry. Žít v Dušanbe podle Meduzy leckdy znamená město znovu objevovat, jako by se do něj člověk vracel po deseti letech. Jdete na poštu, abyste zjistili, že se bourá, líčí web. Úřady mají seznam chráněných historických budov a památek v metropoli. K loňskému únoru však údajně obsahoval jen 12 položek. Seznam také podléhá revizi. Například bývalý prezidentský palác - neoklasicistní stavba z roku 1957, která původně sloužila jako sídlo komunistické strany - se podle médií objevil na seznamu v roce 2016. O čtyři roky později, kdy se ho úřady rozhodly zbourat, už na něm nebyl. Rozhodnutí vyvolalo debatu na sociálních sítích, přičemž někteří obyvatelé vyzývali k zachování budovy a jejímu jinému využití. Nicméně palác byl stržen. Seznam zbořených budov se mezitím rozrůstá. Pravidelně se objevují zvěsti o dalším cíli demolice. Ústně šířené informace obvykle předcházejí oficiálnímu oznámení - které přichází na poslední chvíli, takže aktivisté mají málo času na to, aby se ohradili, popisuje portál. "V Tádžikistánu neexistuje stejná představa o tom, co je (kulturní) 'dědictví' jako na Západě," tvrdí Paul Wolkenstein, architekt zabývající se sovětskou architekturou ve Střední Asii a na Kavkaze. "V sousedních zemích, jako je Kyrgyzstán a Kazachstán, se občanská společnost a milovníci historie mobilizují, aby demolicím zabránili. Toto hnutí se začíná objevovat také v Uzbekistánu. V Tádžikistánu někdy s rozhodnutím souhlasí dokonce i žijící architekti, jejichž díla jsou ničena," líčí Wolkenstein. Pro někoho sovětské budovy nemusí být nutně vítaným dědictvím. "Jsou lidé, kteří hájí sovětské budovy a dědictví, ale vzhledem k tomu, co se děje na Ukrajině a v regionu, se mi zdá, že by tato kulturní otázka měla být položena z jiného úhlu," míní výzkumnice Tahmina Inojatovová, která se zabývá prolínáním identity, moci a městského prostoru v Tádžikistánu. (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Haarec: Izraelští činitelé mají obavu, že by ICJ mohl Izrael obvinit z genocidy' je zařazena do kategorií Kriminalita a právo (zak) - Politika (pol). ID zprávy: T2024010200151|508411. Vydána 02.01.2024 5:15:15. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Haarec: Izraelští činitelé mají obavu, že by ICJ mohl Izrael obvinit z genocidy' je zařazena do kategorií Kriminalita a právo (zak) - Politika (pol). ID zprávy: T2024010200151|508411. Vydána 02.01.2024 5:15:15. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
