Výbor UNESCO projedná možný zápis vorařství na seznam nehmotného dědictví

Praha 28. listopadu 2022 (ČTK) - Výbor pro zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO bude na svém zasedání v Maroku posuzovat nadnárodní nominaci vorařství. O nominaci, na níž participuje s Českem několik dalších zemí, se rozhodne 1. prosince. Výbor bude také projednávat a schvalovat historicky první nominaci České republiky do Registru osvědčených postupů. ČTK o tom informovalo ministerstvo kultury. Registr stejně jako seznam nemateriálního kulturního dědictví spravuje Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví lidstva. České ministerstvo kultury vytvořilo ve spolupráci s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici v roce 2000 svůj program, který se inspiroval projektem UNESCO Žijící lidské poklady. Hlavním cílem českého programu je podpora, ochrana, zachování a předávání tradičních řemesel. Od roku 2001 ministr kultury každoročně uděluje lidovým výrobcům, kteří pokračují v dlouhé tradici řemeslné výroby, titul Nositel tradice lidového řemesla. V současné době patří mezi jeho držitele téměř 90 lidových řemeslníků z Čech a Moravy. Vorařství, které o zápis na seznam nemateriálního kulturního dědictví usiluje pod názvem Timber rafting, se může stát osmou položkou České republiky na tomto seznamu. Dříve byly zapsány Slovácký verbuňk, Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Jízdy králů na Slovácku, Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi, Loutkářství na Slovensku a v Česku, Modrotisk a Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek. Cílem seznamu je odrážet rozmanitost nemateriálního dědictví lidstva a také přitáhnout pozornost k lety prověřeným dovednostem. Nominace vorařství představuje tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba, tedy doprava dřeva plavením po řece, jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé, uvedlo ministerstvo v dokumentaci pro nominaci této tradice. Jde nejen o řemeslné postupy při stavbě voru, ale i o znalosti spojené s jeho navigací po řece i o specifickou kulturu s touto tradicí spojenou, osobité zvyky a vorařskou slovesnost otisknutou do plaveckých písní a plaveckého slangu. První zmínky o voroplavbě na Vltavě pocházejí z 11. století. Předpokládá se, že voraři pluli na všech tehdy splavných řekách, jimiž byly Vltava, Malše, Lužnice, Nežárka, Otava, Sázava, Berounka, Divoká Orlice, Tichá Orlice a Labe. Postupně ji vytlačil rozvoj železnice a voroplavbě na Vltavě pak definitivně zamezila výstavba Vltavské kaskády. Na udržování tradice dnes mají podíl vltavanské spolky v Praze, Davli, Štěchovicích a Purkarci, které na tradice vorařů navazují. Spolky vznikaly na přelomu 19. a 20. století a působí nepřetržitě. Důležitá je mezinárodní spolupráce, všechny vltavanské spolky jsou členy Mezinárodní vorařské asociace, což dokládá historické využití voroplavby i v dalších evropských zemích. hrm ptd - sdílejte článek