Vlastě Černé pomohla v 50. letech přečkat samovazbu sbírka Ortenových básní

Uherské Hradiště 30. července (zpravodaj ČTK Petr Běhal) - Sbírka básní Jiřího Ortena se stala na dlouhé tři měsíce pobytu v samovazbě jediným společníkem nyní devadesátileté Vlasty Černé, která byla na začátku 50. let vězněna v nechvalně proslulé věznici v Uherském Hradišti. Černá tehdy jako sedmnáctiletá dívka pomohla knězi, který po zadržení uprchl Státní bezpečnosti (StB), za což dostala rok vězení. Podmínky v uherskohradišťském vězení byly nelidské, přežít ubíjející samotku dokázala díky četbě Ortenových básní. "Byl to můj společník v samotě," řekla dnes ČTK Černá, která se v Uherském Hradišti zúčastnila posledního natáčení dokumentárního filmu o bývalé věznici. Omšelá kniha Ortenových básní z knihovny Vlasty Černé byla součástí improvizované expozice artefaktů vztahujících se k temné minulosti tohoto vězeňského zařízení. Knihu básní přinesl Černé do cely bachař, který nepatřil mezi nekompromisní komunistické dozorce. Zásoboval jí občas jídlem a vyslyšel její přání, že by chtěla mít na cele aspoň tuto sbírku. "Byla jsem za to velice vděčná. Bylo to svým způsobem riziko, ale řekl mi, že knihu můžu mít," uvedla Černá. Podle jejího vyjádření ji sbírka smutných Ortenových básní o životě a smrti po celé tři měsíce samovazby v místnosti bez okna držela psychicky nad vodou. "Nikdo si nedovede představit, jaké to je, když je člověk tři měsíce v jedné místnosti a nemá absolutně žádný kontakt se světem," řekla. Z dlouhodobé izolace v samovazbě se u Černé začala projevovat citová frustrace. Místnost opouštěla pouze na výslechy, poté byla dlouhé hodiny a dny opět odkázána na samotu. "Člověk nemohl s nikým promluvit nebo se ho dotknout. Vyvrcholilo to tím, že jsem chtěla v cele chytnout poletující mouchu a pohladit si ji," řekla Černá. Na samotce podle ní panovaly velmi špatné podmínky. Za celou dobu se nemohla umýt ani převléknout. Jednou za čas se otevřely těžké dveře a dozorce do cely kopl ešus s jídlem. Když Černou ze samovazby dozorci převáželi zpět do věznice, tak jí knihu odebrali. Dostala ji až při propuštění na svobodu. V roce 1964 ji půjčila knězi, kterému pomáhala při útěku před StB. Od té doby tato sbírka Ortenových básní kolovala mezi politickými vězni. "Vrátila se mi až po 15 letech a mnoha urgencích," řekla Černá. Věznice v Uherském Hradišti byla známá krutými metodami vyšetřovatelů komunistické StB vůči vězňům v 50. letech. Působil v ní i obávaný vyšetřovatel Alois Grebeníček. Nechvalně proslul surovostí, se kterou podle svědectví politických vězňů přistupoval k výslechům zadržených lidí. Posledního natáčecího dne se zúčastnila i Marie Janalíková, jejíž otec Miloslav Souček byl odsouzen k 12 letům vězení ve vykonstruovaném procesu Včela. V letech 1951 a 1952 byl umístěn do vyšetřovací vazby v uherskohradišťské věznice a zažil éru vyšetřovatele Grebeníčka, který byl několik let po listopadu 1989 za své činy obžalován. Vynesení rozsudku zabránila Grebeníčkova smrt 27. července 2003. Po návratu z vězení v roce 1960 Souček opět pracoval jako lékárník v Uherském Hradišti a tehdy se po letech s Grebeníčkem znovu krátce potkal. "Táta se tehdy vrátil z práce velmi rozčilený a vyprávěl mi, že do lékárny přišel Alois Grebeníček pro léky a jakmile ho uviděl, tak se otočil a z lékárny odešel," uvedla Janalíková. Kolegyně magistra byla tehdy velmi překvapená, protože Grebeníček byl častým zákazníkem a pokaždé s lékárnicemi dlouho žertoval. Podivovala se proto, že tentokrát beze slova i léků odešel. "Tatínek jí odpověděl, že má asi špatné svědomí," dodala Janalíková. beh dr - sdílejte článek