ČLÁNEK

Přehled zpráv, označených klíčovým slovem "ČLÁNEK". Zprávu otevřete kliknutím na její úryvek. Heslo ČLÁNEK je charakteristické pro obsah těchto zpravodajských sdělení. Seznam zpráv je seřazen od nejnovější po nejstarší zprávu. Limit zobrazení: 50 záznamů.

Vlastě Černé pomohla v 50. letech přečkat samovazbu sbírka Ortenových básní

Uherské Hradiště 30. července (zpravodaj ČTK Petr Běhal) - Sbírka básní Jiřího Ortena se stala na dlouhé tři měsíce pobytu v samovazbě jediným společníkem nyní devadesátileté Vlasty Černé, která byla na začátku 50. let vězněna v nechvalně proslulé věznici v Uherském Hradišti. Černá tehdy jako sedmnáctiletá dívka pomohla knězi, který po zadržení uprchl Státní bezpečnosti (StB), za což dostala rok vězení. Podmínky v uherskohradišťském vězení byly nelidské, přežít ubíjející samotku dokázala díky četbě Ortenových básní. "Byl to můj společník v samotě," řekla dnes ČTK Černá, která se v Uherském Hradišti zúčastnila posledního natáčení dokumentárního filmu o bývalé věznici. Omšelá kniha Ortenových básní z knihovny Vlasty Černé byla součástí improvizované expozice artefaktů vztahujících se k temné minulosti tohoto vězeňského zařízení. Knihu básní přinesl Černé do cely bachař, který nepatřil mezi nekompromisní komunistické dozorce. Zásoboval jí občas jídlem a vyslyšel její přání, že by chtěla mít na cele aspoň tuto sbírku. "Byla jsem za to velice vděčná. Bylo to svým způsobem riziko, ale řekl mi, že knihu můžu mít," uvedla Černá. Podle jejího vyjádření ji sbírka smutných Ortenových básní o životě a smrti po celé tři měsíce samovazby v místnosti bez okna držela psychicky nad vodou. "Nikdo si nedovede představit, jaké to je, když je člověk tři měsíce v jedné místnosti a nemá absolutně žádný kontakt se světem," řekla. Z dlouhodobé izolace v samovazbě se u Černé začala projevovat citová frustrace. Místnost opouštěla pouze na výslechy, poté byla dlouhé hodiny a dny opět odkázána na samotu. "Člověk nemohl s nikým promluvit nebo se ho dotknout. Vyvrcholilo to tím, že jsem chtěla v cele chytnout poletující mouchu a pohladit si ji," řekla Černá. Na samotce podle ní panovaly velmi špatné podmínky. Za celou dobu se nemohla umýt ani převléknout. Jednou za čas se otevřely těžké dveře a dozorce do cely kopl ešus s jídlem. Když Černou ze samovazby dozorci převáželi zpět do věznice, tak jí knihu odebrali. Dostala ji až při propuštění na svobodu. V roce 1964 ji půjčila knězi, kterému pomáhala při útěku před StB. Od té doby tato sbírka Ortenových básní kolovala mezi politickými vězni. "Vrátila se mi až po 15 letech a mnoha urgencích," řekla Černá. Věznice v Uherském Hradišti byla známá krutými metodami vyšetřovatelů komunistické StB vůči vězňům v 50. letech. Působil v ní i obávaný vyšetřovatel Alois Grebeníček. Nechvalně proslul surovostí, se kterou podle svědectví politických vězňů přistupoval k výslechům zadržených lidí. Posledního natáčecího dne se zúčastnila i Marie Janalíková, jejíž otec Miloslav Souček byl odsouzen k 12 letům vězení ve vykonstruovaném procesu Včela. V letech 1951 a 1952 byl umístěn do vyšetřovací vazby v uherskohradišťské věznice a zažil éru vyšetřovatele Grebeníčka, který byl několik let po listopadu 1989 za své činy obžalován. Vynesení rozsudku zabránila Grebeníčkova smrt 27. července 2003. Po návratu z vězení v roce 1960 Souček opět pracoval jako lékárník v Uherském Hradišti a tehdy se po letech s Grebeníčkem znovu krátce potkal. "Táta se tehdy vrátil z práce velmi rozčilený a vyprávěl mi, že do lékárny přišel Alois Grebeníček pro léky a jakmile ho uviděl, tak se otočil a z lékárny odešel," uvedla Janalíková. Kolegyně magistra byla tehdy velmi překvapená, protože Grebeníček byl častým zákazníkem a pokaždé s lékárnicemi dlouho žertoval. Podivovala se proto, že tentokrát beze slova i léků odešel. "Tatínek jí odpověděl, že má asi špatné svědomí," dodala Janalíková. beh dr

Jít k psychologovi je teď na Ukrajině normální, říká pracovnice UNHCR

Dnipro (Ukrajina)/Praha 23. července (zvláštní zpravodajka ČTK Iveta Polochová) - Domovy musely kvůli ruské vojenské agresi na Ukrajině opustit miliony lidí, někteří zamířili do zahraničí, mnozí ale zůstávají ve vlasti. Řada z nich našla azyl v Dnipru na východě země a někteří tam podstupují psychoterapii. Přístup řady lidí k této pomoci se podle Viktorije Tjutjunnykové z úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) po invazi změnil. "Jít k psychologovi je teď normální," řekla ČTK. Na terapii chodí třeba dvaačtyřicetiletá Tatjana ze Svatove, která v Dnipru žije v jednom ze středisek pro vysídlené. "Nepovedlo se nám odjet hned. Evakuace byly děsivé, protože začali střílet na auta, kterými se lidé chtěli evakuovat," popisuje Tatjana, jejíž město Rusové obsadili zkraje loňského března a teď se nachází blízko fronty. "První dny okupace jsme se snažili pracovat, situace byla napjatá," vzpomíná žena, která se rozhodla Svatove opustit se synem loni na konci srpna. "Rusové nutili děti, aby chodily do ruských škol. Nechtěla jsem, aby se syn učil v takové škole," vysvětluje a líčí, jak se vydali přes Charkovskou oblast, kde se nakrátko na jednom místě naskytla možnost přejít frontu. "Před čtyřmi měsíci jsem se vdala. Muž je voják, pochází z Volnovachy v Doněcké oblasti, kde jsem se narodila. Znali jsme se už dříve. Ale našel mě znovu v Dnipru," usmívá se. Vzápětí se jí ale hlas zadrhává, když hovoří o svých rodičích. "Zůstali tam a jsou velmi nemocní...," přemohly ji slzy. Aby se dokázala se vším vyrovnat, využívá možnosti hovořit s psychology. "Chodím na skupinová i individuální sezení," svěřuje se ve svém současném domově. Ve vedlejší místnosti se tou dobou odehrává psychoterapeutické setkání deseti žen. "Je to trénink využití zdrojů v našem životě," přibližuje psycholožka Žanna z ukrajinské nevládní organizace Proliska, jež poskytuje lidem v zemi humanitární pomoc, včetně psychologické podpory. Její svěřenkyně kupříkladu na kartičky napsaly, co považují za vnitřní nebo vnější zdroje. Některé zmiňovaly rodinu, blízké, přírodu, cestování nebo hudbu. "Mohou se prolínat, záleží na člověku," podotýká Žanna s tím, že při terapii využívá metodu Yucel, jež se zaměřuje na využití vlastních zdrojů a silných stránek člověka při překonávání náročných životních situací. "Typ psychologické pomoci se liší podle toho v jakém stadiu stresu se lidé nacházejí, třeba jestli přišli z území bojů, nebo z okupovaných míst," přibližuje další psycholožka Diana Vladykinová, která pochází z dnes okupovaného Lysyčansku. "Lidem, kteří přicházejí z Doněcké oblasti, poskytujeme první psychologickou pomoc - krizovou pomoc, protože se nacházejí na samém počátku adaptace," říká. Terapeuti podle ní využívají třeba dýchání nebo techniky pro uvolnění svalů, aby se lidé co nejvíce stabilizovali. Poté následuje adaptační terapie. Jinou terapií procházejí ti, kteří jsou na bezpečnějším místě už déle a trpí posttraumatickým stresovým syndromem. Obyvatelé střediska podle Vladykinové trápí mimo jiné ztráta smyslu života nebo domova, sužují je deprese, úzkosti. "V poslední době se kvůli (ruským) vzdušným útokům situace v Dnipru zhoršila a u řady lidí se objevují flashbacky (záblesky minulosti) nebo panické ataky," popisuje psycholožka. Důležité je podle ní také naučit se požádat o pomoc a přijímat ji. "Podpora a pozornost - i ze strany jiných států - pomáhá vytvořit bezpečnější prostředí a pocit, že v tom všem není člověk sám," dodává. Viktorija Tjutjunnyková z UNHCR, který organizaci Proliska jako jednu z řady dalších na Ukrajině podporuje a poskytuje lidem další pomoc, upozornila na určitou změnu v tom, jak Ukrajinci začali po ruské invazi psychologickou pomoc vnímat. "Měli dost důvodů vyhledat pomoc psychologa i před válkou. Ale pro mnoho Ukrajinců návštěva psychologa rozhodně nebyla první volbou, když se ocitli ve složité situaci," popsala. Spíše věřili, že si poradí sami. Ruská invaze mnohé změnila, zhoršila existující problémy a způsobila spoustu dalších. "Lidé jsou více připraveni požádat o pomoc. Jít k psychologovi je teď normální," upozorňuje Tjutjunnyková. Hlavními důvody jsou podle ní strach, úzkost, panika, deprese. "Tyto příznaky mohou souviset se smrtí nebo zmizením příbuzných a přerušením vztahů, rozvodem v důsledku migrace jednoho z partnerů, kvůli konfliktům s ostatními," říká žena, která v UNHCR pracuje v oddělení vnějších vztahů. Důvodů je podle ní mnoho a obtíže se nevyhýbají ani dětem. I ona musela s rodinou opustit domov, jelikož pochází z Luhanské oblasti, kterou téměř celou obsadilo Rusko. "Chápu, co vysídlení lidé cítí a potřebují," zdůrazňuje. Lidé, jimž UNHCR na Ukrajině pomáhá, podle ní obvykle na začátku hledají ubytování, potřebují rady, kde a jak obstarat peníze, jídlo, lékařskou péči. "Když se přestěhují na nové místo, dostanou se většinou do izolace," popisuje. Milionové Dnipro leží několik desítek kilometrů od fronty. Od začátku invaze zažilo řadu ruských raketových útoků, v lednu při zásahu obytného domu zemřelo pět desítek lidí. Město je zároveň de facto humanitárním centrem a žijí v něm mnozí uprchlíci z východoukrajinských regionů. V Dnipru podle úřadů nyní žije přes 145.000 vysídlených, v celé Dněpropetrovské oblasti více než 387.000. "Lidé nechtějí jít daleko od svých domovů," míní Tjutjunnyková. Řada regionů na východě Ukrajiny je průmyslových, podobně jako Dnipro, a lidé tam také mohou lépe najít práci. "Cítí se tady jako doma," poznamenala. Někteří našli azyl v kolektivních střediscích pro vysídlené. Jako Tatjana ze Svatove, jež s téměř 150 dalšími žije v několikapodlažní budově, kterou spravuje Hanna Rjasná. Ta před boji uprchla z Lysyčansku a v Dnipru začala pomáhat dalším vysídleným. "Asi 80 procent lidí tady žije dlouhodobě, 20 procent zůstane chvíli a pak si najdou byty nebo jedou k příbuzným," řekla ředitelka střediska, zatímco ČTK ukazovala místnost pro poskytování psychologické pomoci dětem, společnou kuchyň nebo pokoje. Se svými spolupracovníky se snaží lidem pomáhat i v tom, aby si našli práci a své bydlení. "Nikoho ale nevyháníme. Pokud jde třeba o penzisty nebo mámy s dětmi, zůstávají u nás," zdůraznila. "Je tady rodinná atmosféra. Jsou tady aktivity pro děti, skoro denně přicházejí lékaři, psychologové z Prolisky, dostáváme humanitární pomoc," popisuje podmínky ve středisku šestatřicetiletá Oksana z Bachmutu, která žije v jednom pokoji s manželem a dvěma dětmi. Její mladší, tehdy tříletý syn před invazí zrovna začínal mluvit. Ale pak - zřejmě kvůli stresu a ostřelování - přestal, vzpomíná žena, podle níž mu pobyt v centru pomohl. "Díky zdejším aktivitám se rozmluvil," říká Oksana. Aktivní život ve středisku podle jejího mínění pomáhá překonávat obtížnou situaci a ztrátu kamarádů v Bachmutu i jejímu čtrnáctiletému synovi. Co bude dál, neví. "Doufáme v mír a že najdeme bydlení. Ale naše město je okupované, nemáme se kam vrátit," povzdechla si. Jejich čtvrt v Bachmutu je navíc podle všeho zničená. "Před válkou jsme měli všechno... Teď nemáme nic. Ale nejdůležitější je rodina, aby byli živí a zdraví," prohlásila nakonec Oksana. Její současná sousedka Tatjana doufá, že se bude moci vrátit domů - ke své rodině, do svého bytu, ke svým koníčkům. "Všechno tam zůstalo. Čekám, až Ukrajina Svatove osvobodí, pak se vrátíme," říká. ipl ank

V Plötzensee nacisté zavraždili stovky Čechů, také pradědu české diplomatky
Berlín 19. července (zpravodaj ČTK) - V berlínské věznici Plötzensee zavraždili nacisté 667 československých občanů, naprostou většinu z nich za odboj. Jedním z nich byl Vladimír Schulz, pradědeček Heleny Schulzové, která je ekonomickou diplomatkou na českém velvyslanectví v Německu. Lidem z Chersonu pomáhá kuchyně z Charkova, vaří jim teplé obědy
Cherson (Ukrajina) 29. června (zvláštní zpravodajka ČTK Iveta Polochová) - Je po desáté dopoledne a v jedné z budov v Chersonu je rušno. V první místnosti dobrovolníci připravují maso, ve druhé krájejí zeleninu, v kuchyni se vaří, ve čtvrté místnosti ženy dávají hotové obědy do plastových krabic, které muži odnášejí do aut. Korunovace je i svátkem turismu, londýnské obchody zaplavily speciální suvenýry
Londýn 5. května (zvláštní zpravodaj ČTK Alan Lexa) - Korunovace britského krále Karla III. není jen velkou chvílí monarchie a anglikánské církve, ale také příležitostí pro nejrůznější podniky těžit z přílivu turistů a zviditelnit se speciálními akcemi. Šéf Oktoberfestu: Pivní slavnost není o rekordech, ale o spokojenosti hostů
Berlín 21. září (zpravodaj ČTK Aleš Zápotocký) - Mnichovský svátek piva Oktoberfest není o lámání návštěvnických rekordů, ale o spokojenosti hostů. V rozhovoru se zahraničními novináři to prohlásil šéf festivalu Clemens Baumgärtner. Reakce Britů na smrt královny je pochopitelná, říkají česko-britské osobnosti
Londýn 19. září (zvláštní zpravodaj ČTK Alan Lexa) - Královna Alžběta II. byla pro Brity jistotou, symbolem pozitivních hodnot a hrála v jejich životech významnou roli. Není tedy divu, že tolik z nich chce v posledních dnech uctít její památku. Diplomatka a stálice, vzpomínají na Alžbětu II. dvě z Wintonových dětí
Londýn 17. září (zvláštní zpravodaj ČTK Alan Lexa) - Když v roce 1939 přišli do Anglie jako uprchlíci před začínající nacistickou okupací Československa, byla ještě Alžběta II. princeznou a na britském trůnu byl její otec Jiří VI. V Belgii už nás znají, říká duo českých klavíristek působící v Lutychu
Brusel 29. srpna (zpravodaj ČTK) - Sestry Zora a Nora Novotné jsou nerozlučná dvojice. Na klavír spolu rodačky z Prahy začaly hrát v dětství a o téměř dvacet let později dál bok po boku cvičí a koncertují v Belgii, kde souběžně prošly královskou konzervatoří ve městě Lutych. V 80. letech si koupil první samurajský meč, nyní otevírá v Berlíně muzeum
Berlín 4. května (zpravodaj ČTK) - Když si německý podnikatel Peter Janssen v roce 1985 na bleším trhu v Berlíně koupil samurajský meč, chtěl mít doma hezkou dekoraci. Nyní vlastní jednu z největších soukromých samurajských sbírek mimo Japonsko a od neděle ji zpřístupní veřejnosti v nově otevíraném berlínském muzeu. Taxco, skryté v mexických horách, i po letech nabízí stříbrné skvosty
Taxco (Mexiko) 1. května (zvláštní zpravodaj ČTK) - Serpentiny v mexické části Kordiller se zdají nekonečné. Ze starého koloniálního města Taxco, proslaveného těžbou stříbra, se ale člověk jinak než po úzkých a klikatých silnicích nedostane. Levicoví demonstranti v Mnichově si postavili tábor, vaří pro 1500 lidí
Mnichov 8. září (zpravodaj ČTK) - Klimatičtí a levicoví aktivisté, kteří až do víkendu protestují v bavorské metropoli proti automobilovému průmyslu a automobilové výstavě IAA Mobility, se neobejdou bez zázemí, kde mohou přespat a najíst se. V Podmoklech si připomenou 250 let od největšího nálezu keltských mincí
Podmokly (Rokycansko ) 9. června (ČTK) - Malou slavnost s přednáškami, kulturním programem s představením nové knihy připravila na sobotu vesnička Podmokly na Rokycansku, kde žije asi 240 obyvatel. Místní si tak připomenou 250 let ode dne, kdy 12.

SLOVNÍK NAJÍT