Olomouc

Olomouc (rod ženský, v místním úzu i mužský; hanácky Olomóc nebo Holomóc; německy Olmütz; polsky Ołomuniec; maďarsky Alamóc, latinsky Olomucium) je statutární a univerzitní město v České republice, centrum Olomouckého kraje, metropole Hané a historická metropole celé Moravy.

Ve městě žije přibližně 101 tisíc obyvatel, a je tak šestým nejlidnatějším městem ČR.

Olomouc je známá historickými památkami, sloup Nejsvětější Trojice je od roku 2000 zařazen mezi světové dědictví UNESCO a její historické jádro je městskou památkovou rezervací, po pražské druhou nejvýznamnější v Česku.

První zmínky o městě Olomouc se datují k roku 1017, kdy byla Morava připojena k českému přemyslovskému státu. Olomouc, vyrvána českými Přemyslovci z područí Boleslava Chrabrého, začala pod vedením knížete Břetislava svou pouť napříč historií. Za jeho vlády byl na místě starého hradiska vybudován nový hrad s rozlehlým předhradím, na němž stál také nejstarší známý olomoucký kostel sv. Petra, dnes už neexistující. Roku 1063 bylo knížetem Vratislavem obnoveno biskupství a o patnáct let později založil kníže Ota Sličný nejslavnější olomoucký klášter Hradisko. Roku 1126 se stal biskupem Jindřich Zdík, z jehož vůle bylo sídlo biskupství přemístěno z kostela sv. Petra do chrámu sv. Václava.

V průběhu 16. století došlo opět k rozmachu kultury a na Horním náměstí rostly honosné paláce zbohatlíků, vesměs v renesančním slohu. V roce 1566 přišli do Olomouce jezuité, pozvaní především za účelem provádění rekatolizace. Založili koleje a gymnázium, které bylo roku 1573 povýšeno na univerzitu. Ta v současnosti nese název Palackého a zahrnuje sedm fakult. Nadějnému rozvoji města udělala čáru přes rozpočet až třicetiletá válka, kdy po krátkém obléhání v roce 1642 padlo do rukou Švédům. Ti zde potom zůstali dlouhých osm let. Po jejich odchodu bylo město z velké části zničeno a z původních přibližně třiceti tisíc obyvatel zůstaly ve městě pouhé dva tisíce. Zemské úřady, které byly z Olomouce zavčas evakuovány, se již nevrátily a statut hlavního města Moravy získalo Brno. V průběhu 19. století neměla Olomouc příliš dobré podmínky pro rozmach průmyslu, především z důvodu pevného sevření hradbami. Tohoto faktu využilo ke zvýraznění svého náskoku zejména Brno. Roku 1830 byla dokončena budova divadla na Horním náměstí, roku 1841 přijel do Olomouce první vlak. Z patnácti tisíc tehdejších obyvatel hovořily dvě třetiny německy.

Sloup Nejsvětější Trojice se přiřazuje ke košatému alegorickému programu místních barokních kašen a svou symbolikou jej doplňuje a završuje. Dobou svého vzniku v letech 1716–1754 patří olomoucký monument sice k posledním příkladům vlny barokních morových, mariánských a čestných sloupů, ale svou výtvarnou koncepcí, bohatstvím figurální výzdoby a nakonec i rozměry se od všech podobných památek výrazně odlišuje. V roce 2000 byla památka zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Olomoucký orloj je součástí severní fasády radnice. Jednou z nejvýznamnějších památek pozdně gotické architektury na Moravě je kostel sv. Mořice. Jedna z našich nejhodnotnějších staveb ve stylu tzv. vídeňské secese je vila Primavesi. Pozoruhodný je také arcibiskupský dóm svatého Václava, kde roku 1469 prohlásila část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína králem českým a kde se taktéž nachází hrobka českého krále Václava III., zavražděného roku 1306 právě v Olomouci. Mezi další významné chrámy a kostely patří např.: klášter Hradisko, kostel svatého Michaela archanděla, chrám svatého Gorazda, Červený kostel a Husův sbor. Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku je poutní barokní kostel (bazilika minor), který se nachází v areálu premonstrátského proboštství na Svatém Kopečku u Olomouce. Velkolepá stavba je významnou dominantou v okrese Olomouc a v roce 2018 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky.