Politico: Nový komisař pro obranu? Může jít o funkci bez rozpočtu i pravomocí

Brusel 5. června (ČTK/Politico) - Kdo by nechtěl být novým eurokomisařem pro obranu? Vzhledem k tomu, že současné agendě dominuje ruská invaze na Ukrajinu a potřeba přezbrojení Evropské unie, mohlo by se zdát, že tento nově navrhovaný post bude v příští Evropské komisi jednou z nejvýznamnějších funkcí. A mluví se už i o mnoha významných politicích, kteří by funkci mohli zastávat, například současný šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski. Jak ale píše bruselský server Politico, ve skutečnosti to nakonec může dopadnout tak, že půjde o pozici bez významnějšího rozpočtu a téměř bez pravomocí. Současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová uvedla, že post komisaře pro obranu vytvoří, jestliže získá po nadcházejících volbách znovu post šéfky unijní exekutivy. Nápad ihned vyvolal množství vzrušených debat a začalo se spekulovat, kdo by se na funkci hodil. Nejčastěji se hovoří o politické "těžké váze", polském ministru zahraničí Radoslawu Sikorském. Zmiňováni jsou ale i další politici ze střední a východní Evropy, tyto země jsou totiž "nejblíže" Rusku. "Dává to smysl," řekl serveru Politico lotyšský ministr obrany Andris Sprúds s tím, že jeho region nabízí množství vynikajících kandidátů, kteří mají zkušenosti v první linii střetu s "agresorskou zemí" a mají rovněž dobré vztahy s Washingtonem. Dalšími jmény, které se objevují v diplomatických kruzích, je estonská premiérka Kaja Kallasová, která patří k liberální frakci, rumunský prezident Klaus Iohannis, který je zástupcem lidovecké EPP a zmiňuje se i v souvislosti s obsazením postu nového generálního tajemníka NATO (i když zatím větší šanci stát se šéfem aliance má podle všeho dosluhující nizozemský premiér Mark Rutte) či litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis, rovněž z EPP. Ve skutečnosti se ale významně vypadající post může podle Politica stát pouze prázdnou schránkou bez smysluplného rozpočtu či moci. Národní státy si totiž své pravomoce, pokud jde o vojenské záležitosti, pečlivě střeží. Jak nedávno uvedl německý ministr obrany Boris Pistorius: Komisař pro obranu? Proč ne, když se bude zaměřovat na koordinaci průmyslu. Komisař pro obranu tak může být velmi pravděpodobně jen určitým "průmyslovým koordinátorem", komisařem pro ekonomické plánování, který se bude snažit zajistit větší efektivitu ve výrobě zbraní a vojenské infrastruktuře napříč 27 členskými státy, plus by navíc řídil i civilní vesmírné programy EU. "Myslím, že by nebylo špatné přemýšlet o něčem podobném, co udělalo Rusko - vyměnili ministra obrany za ekonoma," uvedla nedávno finská ministryně zahraničí Elina Valtonenová. (Na dotaz, zda by měla sama o funkci zájem, odpověděla bývalá investiční bankéřka vyhýbavě: Neříkám žádná jména). Zjevným rozdílem oproti jmenování Andreje Belousova nicméně je, že eurokomisař by neměl stejnou kontrolu nad rozpočty nebo nad možností přizpůsobit produkci zbraní přímo strategickým potřebám, což ruský ministr obrany má. Pro vysoce postaveného politika, jakým je Sikorski, by tak funkce eurokomisaře mohla znamenat naopak pohoršení si oproti tomu, že dosud byl významným ministrem v zemi, která usiluje o to stát se v EU vojenskou supervelmocí. Vysoce postavení komisaři, jako například pro obchod či hospodářskou soutěž, mají pravomoci vyjednávat dohody či udělovat vysoké pokuty, díky čemuž jsou často mocnější než národní ministři. To ale eurokomisař pro obranu mít nebude. Bude nejspíš jen koordinátorem schůzek založených na diplomatické dobré vůli a bude často převálcován zeměmi s velkým vojenským průmyslem, jako je například Francie. Evropská unie sice má určité oficiální pravomoci v oblasti obrany, jsou ale jen velmi malé a často ignorované. Jsou navíc rozprostřeny v různých resortech - zabývat se obranou přísluší eurokomisařům zodpovědných za průmysl, dopravu, ale i šéfovi unijní diplomacie. "Komisař zodpovědný za obranu již dnes existuje," říká Jean-Claude Piris, bývalý vysoce postavený unijní úředník, který se podílel na vyjednávání některých smluv EU. Jak dodává, šéf unijní diplomacie je totiž "rovněž místopředsedou Evropské komise a předsedá Radě pro zahraniční věci a obranu" a má tedy podle smluv na starosti "provádět bezpečnostní a obrannou politiku EU". Pokud jde o ekonomickou stránku, tu má na starosti eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, který by měl koordinovat rovněž navýšení kapacity unijní výroby zbraní. To se v posledních měsících nicméně příliš nedařilo, rozpaky vyvolal zejména slib EU, že do letošního března dodá na Ukrajinu jeden milion kusů dělostřelecké munice, což se nepovedlo. Nyní nicméně Evropská komise navýšila své úsilí a předpovídá, že by produkce měla do roku 2026 dosáhnout dvou milionů nábojů ročně. I kdyby se ale všechny tyto pozice spojily pod jednu střechu, což by mohlo vyžadovat změnu smluv, stejně nový komisař nebude mít příliš pravomocí, poznamenal server Politico. Většina zemí EU je totiž zásadně proti tomu, aby se vzdaly svých svých vojenských pravomocí, i proto je rozpočet EU v této oblasti velmi malý. Například nedávno Evropská komise zveřejnila svůj návrh na vznik nového programu označeného zkratkou EDIP (European Defence Industry Programme), který mimo jiné pobízí členské státy, aby si do roku 2030 pořídily alespoň 40 procent svého obranného vybavení společně. Tento program má nicméně z rozpočtu EU pro roky 2025 až 2027 získat jen 1,5 miliardy eur. Pro srovnání: francouzský obranný rozpočet činí 47,2 miliardy eur a německá vojenská pomoc Ukrajině dosáhla deseti miliard eur. Podle unijních smluv není přitom možné použít na nákup zbraní rozpočet EU, i proto je v této souvislosti nyní využíván mimorozpočtový Evropský mírový nástroj. Právě jeho prostřednictvím mají být nakupovány zbraně pro Ukrajinu. Jeho použití ale vyžaduje jednomyslnost mezi členskými státy a Maďarsko nyní veškeré snahy blokuje. Celkově vzato je tedy post eurokomisaře spíše více o frustraci, než o tom, že by šlo o mocenskou páku v boji Evropy s Ruskem, poznamenalo Politico. Sikorského by navíc čekaly i další potíže, zejména pokud jde o vztahy s Francií. Polsko v posledních měsících dramaticky navyšuje obranné výdaje a vylepšuje svou armádu, Varšava ale kupuje zejména americké zbraně a obrátila se i na Jižní Koreu. Oproti tomu Paříž prosazuje, že je třeba nakupovat u evropských společností. Podle jednoho z diplomatů by se Francie, kvůli udržení kontroly nad obranou mohla nejlépe dohodnout s řeckým či kyperským kandidátem na post komisaře pro obranu - tyto země totiž dodržují pravidla stanovené Paříží. Atény například kupují francouzské letouny Rafale, ale i francouzské fregaty. Měl by tedy Sikorski spíše zůstat ve Varšavě? Nejspíš ano. Jediný scénář, který by mohl hrát v jeho prospěch, by podle některých spekulací diplomatů nastal jen za situace, že by Ursula von der Leyenová svou pozici v Evropské komisi neobhájila. Při následném rozdělování takzvaných top jobs, tedy nejvyšších funkcí v EU, by totiž měl Sikorski šanci nahradit Josepa Borrella v čele unijní diplomacie, což by pro něj bylo mnohem významnější. tes jrm - sdílejte článek