AP: Gazané opakovaně vysidlovaní kvůli válce si uchovávají aspoň klíče od domů

Gaza 10. července (ČTK/AP) - Během devíti měsíců války v Pásmu Gazy, která začala v říjnu teroristickým útokem Hamásu na jih Izraele, muselo na 1,9 milionu z 2,3 milionu obyvatel tohoto palestinského území opustit domovy. Většina z nich kvůli bojům utíkali několikrát, sem a tam. Hasan Nufál a jeho rodina se od října přemisťovali po Pásmu Gazy čtyřikrát, napsala agentura AP. Nufál u sebe přitom stále nosí dva klíče - jeden od domu na jihu Izraele, odkud v roce 1948 izraelská armáda vyhnala jeho prarodiče, kteří se tam už nemohli nikdy vrátit; a druhý od svého domu na severu Pásma Gazy, odkud musel uprchnout loni poté, co tam izraelská armáda zahájila masivní bombardování. Nufál je odhodlán udělat vše pro to, aby se klíč od jeho domu na severu Pásma Gazy nestal také jen památkou, jako ten od domu jeho prarodičů. "Pokud se klíč od mého domu stane jen vzpomínkou, pak už nechci ani žít...Musím se domů vrátit, chci zůstat v Gaze a žít se svými dětmi ve svém domě," řekl. Izrael tvrdí, že Palestinci se budou moci vrátit do svých domovů v Pásmu Gazy, ale není jasné, kdy to bude. Navíc mnoho domů bylo ve válce zničeno či značně poškozeno. Pokaždé, když Palestinci od října v Pásmu Gazy utíkali před izraelskou ofenzivou, přemisťovali se do často přeplněných příbytků, ať už to byly domy jejich vzdálených příbuzných, školy úřadů OSN či stanové tábory. Zatímco rodiny prchaly, snažily se zůstat pohromadě a uchovat si aspoň pár kousků svého majetku. Pokaždé na novém místě museli hledat nový zdroj vody, jídla a zdravotní péče. Při zatím posledním exodu lidé utíkali z východních části města Chán Júnis na jihu Pásma Gazy a z části města Gaza, které leží na severu. Evakuace nařídil Izrael kvůli své ofenzivě. Téměř celá populace Pásma Gazy se nyní tísní v oblasti o rozloze asi 60 kilometrů čtverečních u pobřeží Středozemního moře kolem neúrodné venkovské oblasti zvané Mavásí. Tuto oblast Izrael vyhlásil "humanitární bezpečnou zónou", přesto v ní ale provádí smrtící letecké údery. Životní podmínky v tomto rozlehlém stanovém táboře jsou velmi špatné. Stany postavili uprchlíci většinou z igelitových fólií či dek podepřených klacky. Není tam žádný sanitární systém, rodiny žijí vedle otevřených vyhloubených děr s odpadem a nemají často ani přístup k pitné vodě či humanitární pomoci. Třiapadesátiletý Nufál, zaměstnanec palestinské samosprávy, utekl se ženou a šesti dětmi v říjnu z Džabáliji na severu, nejprve do Dajr Balah v centrální části Pásma Gazy, pak do Rafáhu na jihu, odkud museli znovu utíkat poté, co tam izraelská armáda v květnu zahájila ofenzivu. Přesunuli se do Chán Júnisu, odkud minulý týden utekli do Mavásí, kde žijí ve stanu. "Je to tu těžké, žít na písku, všude brouci, bývá nám špatně, protože přes den je horko a v noci trochu zima," uvedl Hasan. Ale nejtěžší pro něj bylo opustit svůj dům v Džabáliji. Schoval si od něj klíč spolu s klíčem svých prarodičů od domu ve vesnici, který bývala palestinská, než ji Izrael v roce 1948 obsadil. Mnoho Palestinců si schovalo klíče od domů svých předků, kteří byli vyhnáni či utekli po vzniku státu Izrael v roce 1948, provázeného první arabsko-izraelskou válkou. Tehdy takto uteklo či bylo vyhnáno na 700.000 Palestinců. Nyní se Gazané bojí, že stejně jako jejich prarodiče se nebudou moci vrátit do svých domovů. Také Ula Násirová si schovala klíče od svého domu v Bajt Lahíji na severu Pásma Gazy, protože jsou pro ni symbolem "bezpečí, stability a svobody". Když začala válka, její rodina se právě přestěhovala do domu s renovovanou kuchyní. Nyní je dům zničen a s ním jejich věci, včetně oblečení, které tam museli nechat, když v říjnu utíkali. Celkem se s manželem a třemi dětmi od té doby přemisťovala sedmkrát. Nyní žijí ve stanu v Mavásí, kam utekli z Rafáhu. "Každé vysidlování bylo těžké a než jsme se s tím vyrovnali, už jsme museli znovu utíkat," popsala Ula. Těžko sháněli jídlo, i kvůli vysokým cenám potravin. "Byly dny, kdy jsme jedli jen jednu denně," dodala. Mnozí Palestinci v Pásmu Gazy opouštěli domovy jen s hrstkou věcí, například Núr Mahdíová si vzala s sebou jen klíče, smlouvu na byt, aby mohla dokázat, že jí patří, a album s fotkami svých sedmi dětí. Fotoalbum jí posléze zničil déšť, a tak ho později použila na podpal ohně, na němž uvařila jídlo. Také Umar Fajád si při útěku z domu na severu Pásma Gazy vzal s sebou fotku dcery a svojí, když mu bylo deset. Utíkat musel od té doby už několikrát a každé místo bylo horší než to předchozí. "Bylo by bývalo lepší, kdybych zůstal ve svém domě a umřel tam," řekl sedmapadesátiletý Umar. Muhammad Aškar, který žil v Bajt Lahíji, se od začátku válku přemisťoval šestkrát se čtyřmi dcerami, čtyřmi syny a vnoučaty. Jeho bratr zůstal na severu, protože manželka byla těhotná a cestu by nezvládla. Krátce na to byla smrtelně zraněna při bombardování, její dítě přežilo. Jeden z Aškarových synů utekl do Nusajrátu v centrální části Pásma Gazy, kde našel útočiště v domě rodiny své manželky. Jednoho dne, když vařil, zasáhla dům střela při leteckém útoku a zabila jeho ženu a čtyři jeho děti, které byly v obývacím pokoji. On přežil, ale přišel o nohu. "Po tom všem už ani nepláču, když vidím tolik utrpení a všechny ty mrtvé," uvedl jeho třiašedesátiletý otec. Při teroristickém útoku Hamásu loni 7. října povraždili palestinští ozbrojenci na 1200 lidí a asi 250 osob unesli jako rukojmí do Pásma Gazy. Izraelská odveta v podobě masivního bombardování a pozemní operace zabila více než 38.000 Palestinců, uvádí ministerstvo zdravotnictví v Gaze, které v počtech mrtvých nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, uvedla AP. nob abl - sdílejte článek