The Guardian: "Máme strach," říkají Rusové, kteří prchají před odvodem

Moskva 27. září 2022 (ČTK/The Guardian) - Od minulé středy, kdy ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil první mobilizaci v Rusku od druhé světové války, jsou mužům po celé zemi doručovány povolávací rozkazy. Zatímco se manželé, bratři a synové emotivně loučili s rodinami před odjezdem do bojů na Ukrajině, jiní Rusové se zoufale snažili najít cestu, jak ze země vycestovat, k čemuž přispěly i zprávy, že jsou noví rekruti posíláni přímo na frontu bez příslušného výcviku. Možnosti, jak vycestovat z Ruska, se ovšem tenčí - letenky jsou vyprodané a některé sousední země hodlají uzavřít své hranice ruským turistům a žadatelům o azyl. Britský list The Guardian otiskl příběhy tří Rusů, kteří popsali, jak jejich životy ovlivnila částečná mobilizace a jaké nyní mají plány. Jejich jména redakce změnila. Osmadvacetiletý Kirill byl po vyhlášení mobilizace "šokovaný a neměl slov". Do středečního večera tento mladý učitel angličtiny z jižního Ruska dospěl k závěru, že musí uprchnout ze země. "Tehdy už letenky prudce zdražily a byly zcela nedostupné. Z mého města však jezdil vlak do Kazachstánu. Do toho vlaku jsem nastoupil v pátek spolu s mnoha dalšími lidmi, jako jsem já. Řekl bych, že 80 procent lidí ve vlaku byli ruští chlapi ve věku 20 až 45 let," řekl. "Teď jsem do pátku v krátkodobě pronajatém bytě v Atyrau, abych mohl vymyslet, co dál. Vyřizuji si papíry na 90denní povolení k pobytu a k získání místního bankovního účtu. Místní trh s bydlením je už teď velmi stísněný a každý den přicházejí další lidé," dodal. Návrat do Ruska před koncem války podle Kirilla pravděpodobně nepřipadá v úvahu. Reakce Kazachů na vlaky plné nově příchozích Rusů, jako je on, jsou ovšem smíšené. "I když některým lidem naše přítomnost vadí, většinou se setkáváme s pochopením a soucitem. Můj domácí projevil takovou laskavost, že mě to málem rozplakalo, a nechce po mně vyděračsky vysokou částku, jako požadují ostatní, protože nechce na mé situaci vydělávat," uvedl Kirill. "Mojí mamince se ulevilo, když jsem se dostal do Kazachstánu. Sledovala nezávislé zpravodajství a chápe, co to znamená být poslán na frontu," dodal. Dvacetiletý Vladimir a jeho dva stejně staří kamarádi snili o tom, že se v roce 2024 přestěhují do České republiky, kde budou studovat přírodní vědy. Sen těchto tří mladíků se však minulý týden rozplynul. "Máme velký strach. Chceme utéct," uvedl. "Jsme tak mladí, máme tolik plánů, ale stát si myslí něco jiného. Slíbili nám, že žádná mobilizace nebude. Cítíme se zrazeni. Kreml neustále lže. Dívají se na nás jako na hračky," dodal. Vladimir je se svými kamarády odhodlaný utéct z Ruska, začali se proto učit anglicky a dávají dohromady peníze. Letenky z Ruska jsou podle něj extrémně drahé, doufá proto, že najdou asijskou zemi, kam by si mohli dovolit odcestovat. "Svět se velmi rychle mění. Kvůli sankcím je obtížné se dostat do východní Evropy, kvůli energetické krizi je život v Evropě příliš drahý. Uvažujeme o Gruzii, Malajsii, Thajsku. Každý z nás má asi 300.000 rublů (zhruba 132.000 Kč). Dostaneme se s tím ven?" tázal se. "Neumíme psát v angličtině, ale používáme aplikaci na překlady. Teď už sledujeme na youtubu videa v angličtině a nedávno jsme četli britský článek o ruské ekonomice. Je nám jedno, co se bude dít dál. Naše rozhodnutí je konečné," dodal. Pětadvacetiletý Konstantin, který žije v Moskvě, míní, že už se ven z Ruska nedostane. Když začala ruská invaze na Ukrajinu, plánovali se ženou zemi opustit. "Teď už je pozdě," říká. "Měl jsem v plánu věnovat se datové vědě, najít si práci na dálku a odjet do Turecka nebo Gruzie. Ale každou chvíli mě mohou odvést do armády, hranice se mohou brzy zavřít a my nemáme dost peněz na letenky, natož na pronájem bytu a život v zahraničí. Moje žena má navíc dceru z předchozího manželství a tu s sebou bez zákonného povolení jejího otce vzít nemůžeme," vysvětlil. Konstantin míní, že vzhledem k současným okolnostem má pouze jednu možnost. "Za každou cenu se vyhnu odvodu. Když si budu muset zlomit ruku, udělám to. Když budu muset zlomit policistovi čelist a jít do vězení, budiž. Ale nestanu se okupantem, nebudu zabíjet nevinné lidi jen proto, že si to přeje nějaký vraždící šílenec," zdůraznil. "Moje žena je velmi vystrašená a úzkostlivá, pláče skoro každý den. Říkám jí, že všechno bude v pořádku," dodal. Konstantin říká, že jeho rodiče se také bojí, ale nemohou mu s útěkem finančně pomoci, jelikož sankce po ruské anexi Krymu zničily jejich podnikání. I kdyby se mu povedlo sehnat dost peněz, pochybuje o tom, že by se mu podařilo odjet. "Mladý zdravý muž, který teď opouští zemi? To poutá pozornost. Každých pár hodin přicházejí zprávy, že lidem může být zakázáno opustit Rusko kvůli ochraně hranic nebo jim může být odepřen vstup do zemí, jako je například Gruzie," řekl. "Mám pocit, jako by mě pomalu vařili. Pocházím z chudé rodiny ze severního Kavkazu. Tvrdou prací jsem se dostal do Moskvy a vystudoval medicínu. A teď mám opustit svou krásnou rodinu - ne abych bránil svůj domov, ale abych se stal potravou pro děla?" uvedl. "Mám hroznou zlost," dodal. ngl jrm - sdílejte článek