Haarec: Jen vojenská akce v Gaze rukojmí domů nepřivede, míní někteří rezervisté

Tel Aviv 27. června (ČTK/Haarec) - Přes 40 izraelských rezervistů koncem května podepsalo dopis, v němž poprvé od začátku války v Pásmu Gazy loni v říjnu veřejně odmítli sloužit v armádě. Deník Haarec nyní přinesl výpovědi několika z nich, v nichž mladí muži vysvětlili, proč to udělali. Většina signatářů dopisu nicméně deníku řekla, že podle nich je jejich názor mezi rezervisty spíše výjimkou. 'Během šesti měsíců, kdy jsme se účastnili válečného úsilí, jsme došli k závěru, že jen vojenská akce rukojmí domů nevrátí,' uvádí se podle deníku Haarec v dopise, který podepsalo 42 rezervistů, z toho deset uvedlo svá celá jména, ostatní jen iniciály. Palestinské hnutí Hamás, které Izrael, Spojené státy i Evropská unie považují za teroristickou organizaci, loni 7. října při útoku na Izrael zabilo téměř 1200 lidí a na 250 osob uneslo. Téměř polovinu z nich stále zadržuje, není jasné, kolik unesených je stále na živu. Izraelská odvetná ofenziva si podle úřadů v Gaze ovládaných Hamásem vyžádala mezi Palestinci přes 37.700 životů, většinou civilistů. Rezervisté v dopise zmínili také invazi do Rafáhu na jihu Pásma Gazy, kterou izraelská armáda začala 6. května, a to navzdory tomu, že ji od toho zrazovalo mezinárodní společenství. Do této oblasti u egyptských hranici totiž od října utekl přes milion z celkových 2,3 milionu obyvatel Pásma Gazy. 'Tato invaze, kromě toho, že ohrožovala vedle našich životů i životy nevinných lidí v Rafáhu, nepřivede domů živé rukojmí...Je to buď Rafáh, nebo rukojmí, a my jsme si vybrali rukojmí,' uvedli rezervisté v dopise. 'Po rozhodnutí vstoupit do Rafáhu místo toho, aby se uzavřela dohoda o propuštění rukojmích, prohlašujeme, my rezervisté - muži a ženy, že naše svědomí nám nedovoluje podílet se na ztrátách životů rukojmích a torpédování dalšího návrhu dohody (o příměří),' uvedli dále čtyři desítky izraelských rezervistů. Osmadvacetiletý Tal Vardi z Jeruzaléma popsal, že sloužil na severu Pásma Gazy, kde většinou zaučoval mladší rezervisty, kteří uměli zacházet s nejmodernějšími tanky, ale nyní se museli naučit ovládat tanky starší. 'Jeden přítel mi řekl: Byl jsem s tankem v nemocnici Šífa. Měl jsem pocit, že je to správné a důležité, ale o čtyři měsíce později mě tam poslali znova, vrátil jsem se okupovat místo, které už jsem jednou okupoval,' uvedl Vardi, který se loni v říjnu domníval, že pozemní operace v Pásmu Gazy potrvá několik měsíců a rukojmí se vrátí domů. Ale čím déle válka trvá, tím více o tom pochybuje. Šestadvacetiletý rezervista Juval Green přiznal, že už před 7. říjnem měl pochyby o službě v armádě, protože nesouhlasí s izraelskou politikou na okupovaném Západním břehu. Pochyby šly stranou 8. října a Green nastoupil do armády. Po několika měsících výcviku a mise na severu byla jeho jednotka poslána do Chán Júnisu. To bylo začátkem prosince, krátce poté, co Hamás při dosud jediném příměří propustil přes 100 rukojmích výměnou za asi 250 Palestinců z izraelských věznic. Když na konci prosince slyšel z rádia, že Izrael odmítá přistoupit na podmínku Hamásu pro další dohodu o příměří - ukončit válku, nesouhlasil s tím. Devětadvacetiletý Michael Ofer Ziv z Tel Avivu, který odmítavý dopis také podepsal, popsal, jak z velitelství sledoval v reálném čase bombardování Pásma Gazy. 'Je to daleko od vás a připadá vám to nereálné. Vidíte odpálená auta, domy, lidi. A pokaždé, když se budova zřítí, všichni křičí 'Wow'. A někteří říkají také: To jsme jim to nandali, mstíme se,' popsal Ziv. '(Velitelé) říkají, že například 50 procent oblasti bylo evakuováno. Ale já jsem si pomyslel: ale 50 procent lidí tam stále je,' dodal. 'Je zakázáno bombardovat budovy v blízkosti humanitárních zón. Ale někdy se nakonec stejně bombarduje i tam. Dostanete výjimečné povolení,' uvedl Ziv. Atmosféra je podle něj taková, že ostřelovat se může kdekoli a že povolení se nakonec stejně vždycky sežene. Ofer Ziv se cítil zmatený, když z velitelství sledoval, jak se v Gaze bombarduje. 'Zprvu je velmi těžké říct, co je ospravedlnitelné, a co ne. Na dálku se lehko řekne: Takhle to prostě ve válce chodí, lidé se zabíjejí. Ale ve válce není jen tak zabito 30.000 lidí, většina z nich pohřbena pod ruinami po bombardování,' uvedl Ziv. Šestadvacetiletý rezervista A., který odmítl říct své celé jméno, má podobné pocity. Do armády se po 7. říjnu přihlásil dobrovolně a sloužil tam necelé tři měsíce. 'Dají vám seznam pěti nebo šesti lidí, kteří jsou důležití, a když je dostaneme, narušíme vojenské schopnosti Hamásu. Můžete s tím polemizovat, ale je to strategie. Pomalu, ale jistě si pak uvědomíte, že nedokážeme zneškodnit konkrétní důležitou osobu, tak začneme hledat jiné cílové osoby, o nichž nikdo nikdy neslyšel. A najednou řekneme, ty jsou také důležité,' popsal rezervista A. 'Vysvětlují to stovkou důvodů - možná je to zastraší. A začnete pronásledovat tu osobu, jako by byla nejdůležitějším cílem na světě, a nakonec, když ji zabijete, řeknou: Žádný problém, že je v domě s celou rodinou, i když nic nenasvědčuje tomu, že by zabití této osoby mělo nějaké vojenské opodstatnění,' uvedl A. 'Cítil jsem, že to, co dělám, je zbytečné. Jen se honíme za hlavami, abychom předvedli nějaký úspěch, bez jakékoli strategie a směru, ' dodal. Popsal také, jak se zvažují 'vedlejší ztráty'. Uvedl jeden případ z počátku listopadu. Tehdy bombardovali dům. Po útoku se ukázalo, že cílová osoba byla mimo něj a přežila, zatímco dvě ženy zůstaly v domě a zemřely, několik dalších lidí bylo zraněno. 'Měl jsem pocit, že děláme něco iracionálního, s rizikem velmi vážné újmy lidem, kteří jsou nepochybně nevinní, a to jen proto, aby se demonstroval úspěch,' dodal rezervista. To, co se děje v Gaze, označil za zločin. Jednak je to podle něj zbytečné, a také to poškozuje osobně jeho budoucnost jako občana Izraele. Izraelská armáda říká, že se v Pásmu Gazy snaží dosáhnout válečných cílů, včetně rozbití hnutí Hamás a návratu rukojmích, a že všechny její operace se dějí v rámci těchto cílů a v rámci mezinárodního práva. nob spr - sdílejte článek