Přeživší holokaustu: Rve mi srdce, když vidím vnoučata vyrůstat ve válce
Brusel 25. ledna (zpravodajka ČTK) - Rve mi srdce, když vidím svá vnoučata, jak vyrůstají ve válce. Během svého dnešního vystoupení před europoslanci to uvedla Irene Shasharová, která přežila hrůzy varšavského ghetta. Její děti i vnoučata žijí v Izraeli.
"Věřila jsem, že už jsem zaplatila dost, a přesto nyní musí moje vnoučata bojovat za to, aby si uhájila své právo žít v židovském státě," dodala 86letá žena pocházející z Polska s odkazem na válku Izraele s palestinským hnutím Hamás, které EU považuje za teroristickou organizaci. Evropský parlament si dnes na zvláštním plenárním zasedání připomněl Mezinárodní den památky obětí holokaustu.
Ceremoniál zahájila svým projevem předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová. Nejdříve přítomní zhlédli část filmu o koncentračním táboře v Osvětimi od Simone Veilové, která byla první ženou v čele Evropského parlamentu. Veilová byla deportována jako šestnáctiletá dívka. Její otec, matka a bratr se z nacistických táborů nikdy nevrátili, přežila pouze Simone a její dvě sestry.
"Cesta, která vedla k Osvětimi a k holokaustu, začala o generace dříve, začalo to ostrakizací těch, kteří byli vnímáni jako odlišní," řekla ve svém projevu Metsolaová. Mnoho lidí bylo tehdy podle ní lhostejných a zavíralo nad tím, co se děje, oči. "Jsem pyšná na to, že Evropský parlament není místem lhostejnosti, že se tento parlament vyjadřuje proti popíračům holokaustu, konspiračním mýtům i násilí, které cílí na členy našich komunit," dodala předsedkyně EP.
Příběh Irene Shasharové je podle ní důležité si připomínat zejména pro další generace. "Musíme si i nadále připomínat historii Evropy, hrůzy, které zažila, a cenit si úspěchů i toho, co překonala. Musíme pochopit, odkud pocházíme, a toto ponaučení předat našim dětem," dodala.
Shasharová se narodila 12. prosince 1937 ve Varšavě jako Ruth Lewkowiczová. Poté, co jejího otce zabili nacisté, utekla s matkou z varšavského ghetta kanalizací do jiné části Varšavy, kde se po zbytek války skrývala. "Stojím dnes před vámi, abych vám řekla, že Hitler nezvítězil," řekla hned na úvod svého vystoupení před europoslanci drobná žena.
"Píše se rok 1942, je mi pět let, moje matka, otec a já žijeme ve varšavském ghettu a umíráme hlady. Ve své nevinnosti jsem doufala, že je to všechno jen dočasné, že přijde někdo, kdo řekne: Abrakadabra, a já se vrátím do našeho bezpečného a pohodlného domova. Ale byl to jen dětský sen," uvedla Shasharová. Jak popsala, "podmínky v ghettu byly hrozné, byla jsem bosa, měla jsem hlad a často jsme s matkou vyrážely ven shánět jídlo".
Jedna taková výprava ale byla jiná, její matka nesla velkou černou tašku a jí dovolila vzít si její milovanou panenku "Laleczku". "Zdálo se, že má nějaký plán. Najednou otevřela poklop od kanálu a vhodila mě dovnitř. Byla tam tma, špína, mokro, jediné, co jsem viděla a cítila, byl proud páchnoucí vody, který na mě stříkal. Sevřela jsem v náručí svojí milovanou Laleczku a čekala jsem na matku, až se ke mně připojí," vyprávěla europoslancům Shasharová, která nyní žije v Izraeli. "Mé oči si pomalu začaly zvykat na tmu a já viděla špinavý tunel a krysy. Spoustu krys, které mi skákaly na hlavu i na obličej. Matka do mě zezadu strčila a postupovaly jsme dál," dodala. Tehdy procházely kanalizací pod celou oblastí varšavského ghetta a zápach, který jako malá cítila, si pamatuje dodnes.
Dostaly se až do jiné části Varšavy. Shasharová uvedla, že se do dneška diví, jak vůbec její matka tehdy věděla, jak dlouho a kam musejí jít. Po zbytek války se tehdy malá dívka musela skrývat, většinou ve skříni, kde měla nočník a svou panenku a kam jí matka nosila jídlo. Po skončení války se přestěhovaly do Paříže a po smrti matky v roce 1948 žila mladá dívka u svých příbuzných v Peru.
Po studiích v USA se Shasharová v 25 letech přestěhovala do Izraele, kde dlouhá léta učila na Hebrejské univerzitě. V loňském roce publikovala svůj životopis s názvem Zvítězila jsem nad Hitlerem.
„Měla jsem možnost mít děti a vnoučata. Udělala jsem přesně to, čemu se Hitler snažil tak usilovně zabránit,“ řekla Shasharová a europoslancům představila své dvě děti, syna Davida a dceru Ilanu, kteří do Bruselu rovněž dorazili. Jak popsala, David je lékař, který byl v minulosti vážně zraněn při přepadení své vojenské jednotky. Jeho manželka Rotem je zdravotní sestra na JIP, která od útoku Hamásu na Izrael loňského 7. října pracuje téměř nepřetržitě.
Dcera Ilana je sociální pracovnice a specialistka na traumata. „Od 7. října je v první linii války, vede podpůrné skupiny a pomáhá komunitě vyrovnat se s traumaty. Pomáhá rodinám rukojmích, kteří byli propuštěni, i těm, kteří stále ještě čekají na to, až se jejich blízcí vrátí,“ uvedla Shasharová.
Jak v této souvislosti připomněla, v rukou únosců z Hamásu je již více než 100 dní stále ještě 136 rukojmí. „Žádám vás o solidaritu a podporu, aby se tito rukojmí opět mohli setkat se svými rodinami. Pomozte nám, aby se mohli vrátit domů živí,“ vyzvala europoslance. Je podle ní rovněž smutné, že po 7. říjnu v Evropě opět narůstá antisemitismus. „Znamená to, že nenávist z minulosti je tu stále s námi, Židé se v Evropě opět necítí bezpečně. Po holokaustu by něco takového mělo být naprosto nepřijatelné. Nikdy více by mělo skutečně znamenat nikdy více,“ uvedla.
„Mám sen, v něm žijí všechny mé děti na mírovém Blízkém východě, kde není nenávist, zejména vůči nám Židům. A antisemitismus je konečně věcí minulosti. Vyzývám vás, pomozte mi můj sen uskutečnit. Jen společně s vámi můžeme dosáhnout trvalého míru,“ uzavřela svou řeč.
Den památky obětí holokaustu připomíná 27. leden 1945, kdy byl osvobozen německý koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim na jihu Polska. Mezi lety 1940 až 1945 podle historiků v Osvětimi zahynulo zhruba 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také 50.000 československých občanů, z nichž přežilo asi 6000. Nacisté za druhé světové války zavraždili na šest milionů lidí židovského původu. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350.000 lidí, zahynulo 250.000 Židů.
Tereza Šupová mka - sdílejte článek
Následuje: WP: Na severovýchodě Ukrajiny rostou obavy z druhé ruské okupace
Kupjansk (Ukrajina) 25. ledna (ČTK/The Washington Post) - Skoro celý rok poté, co Ukrajina osvobodila města podél válkou zničené cesty do Kupjansku v Charkovské oblasti, vyjadřovali místní obyvatelé obavy z druhé ruské okupace sotva šeptem. Nyní o nich mluví nahlas. Rusko už měsíce buší do Kupjansku, strategického železničního uzlu, který obsadilo na začátku invaze v roce 2022 a který Ukrajina získala zpět o sedm měsíců později. Ze svých pozic východně od řeky Oskil, jež město protíná, však Rusko nikdy neztratilo svůj cíl z dohledu, píše deník The Washington Post. Ukrajina poslední měsíce - opět - vyzývá civilisty k evakuaci, a to nejen z Kupjansku, ale také z desítek vesnic západně od něj. To je chmurné znamení, že se Kyjev obává, že by Rusové mohli postoupit. V sobotu převzali kontrolu nad malou vsí Krochmalne, čímž se k řece o něco přiblížili. Ačkoli se Kyjev snažil význam této ztráty minimalizovat a tvrdil, že v obci před válkou žilo jen asi pět domácností, vývoj situace a příkazy k evakuaci podnítily obavy, že se ukrajinské jednotky chystají vzdát většího území. "Je to děsivé," řekla čtyřiatřicetiletá Diana Šapovalovová, jedna z posledních zbývajících gynekoložek v regionu. "Jsme připraveni se evakuovat. Máme sbalené všechny věci. Naše děti vědí, že musí být připraveny," popsala. Šapovalovová působí v malém městě Ševčenkove, ale protože v Kupjansku nezůstal žádný gynekolog, její pacientky za ní často cestují nebezpečnými cestami z východního břehu řeky. Ošetřuje také oběti úrazů a zraněné vojáky, než zamíří do větších nemocnic. Překvapivý ukrajinský protiútok v této oblasti v roce 2022 ohromil svět. Ruské síly hromadně a bez větších bojů prchaly z měst, která okupovaly několik měsíců. Kyjev doufal v podobná vítězství, když loni v létě zahájil další protiofenzivu, která se soustředila převážně na jih země. Tato snaha však selhala, takže Rusové kontrolují zhruba pětinu svrchovaného území Ukrajiny. A nyní se zdá, že jsou to Rusové, kdo je v ofenzivě, zatímco pomoc Ukrajině se ve Washingtonu a Bruselu zadrhává. Civilisté, kteří míří pryč od fronty, se musí zastavit v Ševčenkove, aby je vyslechli policisté a pracovníci zpravodajských služeb, kteří kontrolují jejich telefony a zkoumají případné vazby na ruské vojáky. Navzdory příkazům k evakuaci tudy denně projde méně než tucet lidí, většinou starších, uvedl jeden z policistů ve městě, který hovořil pod podmínkou anonymity, protože jeho rodina žije pod ruskou okupací. V posledním měsíci podle něj v Kupjansku a jeho okolí přibylo úderů dělostřelectva, leteckých pum a řízených střel. "Nebylo dne, kdy by oblast nic nezasáhlo. Je tam spousta zraněných a mnoho mrtvých vojáků a civilistů," dodal. Charkov - prvotní cíl mnoha evakuovaných z Kupjansku - také není v bezpečí. Velké obavy z možnosti, že by Rusko mohlo region znovu obsadit, popsala také čtyřiapadesátiletá Svitlana Perepadiová, ředitelka nemocnice, kde pracuje Šapovalovová. Jejich pacienti však podle ní často odmítají utéct, "dokud nenastane situace, kdy granát dopadne do sousedova domu nebo na jejich zahradu". To je případ i Nasti Pryjmenkové, která dostala oznámení o evakuaci své vsi Hrušivka 16. ledna, kdy byla v 15. týdnu těhotenství. Vesnice je už v dosahu některých ruských dělostřeleckých systémů a byla zasažena i dříve. Ale aby uvažovala o odchodu z domova, řekla, že "by se asi Rusové museli přesunout velmi blízko k vesnici nebo by něco muselo přistát poblíž mého domu". (pokračování...)
Kupjansk (Ukrajina) 25. ledna (ČTK/The Washington Post) - Skoro celý rok poté, co Ukrajina osvobodila města podél válkou zničené cesty do Kupjansku v Charkovské oblasti, vyjadřovali místní obyvatelé obavy z druhé ruské okupace sotva šeptem. Nyní o nich mluví nahlas. Rusko už měsíce buší do Kupjansku, strategického železničního uzlu, který obsadilo na začátku invaze v roce 2022 a který Ukrajina získala zpět o sedm měsíců později. Ze svých pozic východně od řeky Oskil, jež město protíná, však Rusko nikdy neztratilo svůj cíl z dohledu, píše deník The Washington Post. Ukrajina poslední měsíce - opět - vyzývá civilisty k evakuaci, a to nejen z Kupjansku, ale také z desítek vesnic západně od něj. To je chmurné znamení, že se Kyjev obává, že by Rusové mohli postoupit. V sobotu převzali kontrolu nad malou vsí Krochmalne, čímž se k řece o něco přiblížili. Ačkoli se Kyjev snažil význam této ztráty minimalizovat a tvrdil, že v obci před válkou žilo jen asi pět domácností, vývoj situace a příkazy k evakuaci podnítily obavy, že se ukrajinské jednotky chystají vzdát většího území. "Je to děsivé," řekla čtyřiatřicetiletá Diana Šapovalovová, jedna z posledních zbývajících gynekoložek v regionu. "Jsme připraveni se evakuovat. Máme sbalené všechny věci. Naše děti vědí, že musí být připraveny," popsala. Šapovalovová působí v malém městě Ševčenkove, ale protože v Kupjansku nezůstal žádný gynekolog, její pacientky za ní často cestují nebezpečnými cestami z východního břehu řeky. Ošetřuje také oběti úrazů a zraněné vojáky, než zamíří do větších nemocnic. Překvapivý ukrajinský protiútok v této oblasti v roce 2022 ohromil svět. Ruské síly hromadně a bez větších bojů prchaly z měst, která okupovaly několik měsíců. Kyjev doufal v podobná vítězství, když loni v létě zahájil další protiofenzivu, která se soustředila převážně na jih země. Tato snaha však selhala, takže Rusové kontrolují zhruba pětinu svrchovaného území Ukrajiny. A nyní se zdá, že jsou to Rusové, kdo je v ofenzivě, zatímco pomoc Ukrajině se ve Washingtonu a Bruselu zadrhává. Civilisté, kteří míří pryč od fronty, se musí zastavit v Ševčenkove, aby je vyslechli policisté a pracovníci zpravodajských služeb, kteří kontrolují jejich telefony a zkoumají případné vazby na ruské vojáky. Navzdory příkazům k evakuaci tudy denně projde méně než tucet lidí, většinou starších, uvedl jeden z policistů ve městě, který hovořil pod podmínkou anonymity, protože jeho rodina žije pod ruskou okupací. V posledním měsíci podle něj v Kupjansku a jeho okolí přibylo úderů dělostřelectva, leteckých pum a řízených střel. "Nebylo dne, kdy by oblast nic nezasáhlo. Je tam spousta zraněných a mnoho mrtvých vojáků a civilistů," dodal. Charkov - prvotní cíl mnoha evakuovaných z Kupjansku - také není v bezpečí. Velké obavy z možnosti, že by Rusko mohlo region znovu obsadit, popsala také čtyřiapadesátiletá Svitlana Perepadiová, ředitelka nemocnice, kde pracuje Šapovalovová. Jejich pacienti však podle ní často odmítají utéct, "dokud nenastane situace, kdy granát dopadne do sousedova domu nebo na jejich zahradu". To je případ i Nasti Pryjmenkové, která dostala oznámení o evakuaci své vsi Hrušivka 16. ledna, kdy byla v 15. týdnu těhotenství. Vesnice je už v dosahu některých ruských dělostřeleckých systémů a byla zasažena i dříve. Ale aby uvažovala o odchodu z domova, řekla, že "by se asi Rusové museli přesunout velmi blízko k vesnici nebo by něco muselo přistát poblíž mého domu". (pokračování...)
Česká tisková kancelář (ČTK)
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Přeživší holokaustu: Rve mi srdce, když vidím vnoučata vyrůstat ve válce' je zařazena do kategorií Parlamenty a vlády (for) - Politika (pol) - Evropská unie - zprávy (eur). ID zprávy: T2024012505081|508680. Vydána 25.01.2024 13:50:20. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.
(anglicky: Czech News Agency nebo Czech Press Agency) je česká zpravodajská agentura. Jejím posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Výběr zpráv ekonomického zpravodajství vám usnadní rychlou orientaci ve světě financí a drahých kovů. Zpráva 'Přeživší holokaustu: Rve mi srdce, když vidím vnoučata vyrůstat ve válce' je zařazena do kategorií Parlamenty a vlády (for) - Politika (pol) - Evropská unie - zprávy (eur). ID zprávy: T2024012505081|508680. Vydána 25.01.2024 13:50:20. Jakékoli publikování nebo další šíření obsahu ČTK je bez písemného souhlasu zakázáno.